Článek
Na Instagramu mi vyskočila nabídka kurzu sebevědomí pro ženy. Zdarma. Už ten název byl jako vystřižený z pohádky: „Buď znovu sebevědomou princeznou.“ Jen jsem čekala, kdy se tam objeví i ta zlatá hvězda na čele. Možná se zjeví kouzelný jednorožec. Možná se ve svém sebevědomí konečně posunu na úroveň, kde si bez uzardění řeknu o poslední koláček ke kávě. Nebo o zvýšení platu. Nebo rovnou o obojí.
Tak jsem se přihlásila. Kurz byl určen výhradně pro ženy – protože kdo jiný by měl problém se sebevědomím, že?
Každých pár hodin mi začala chodit upozornění. Maily byly plné slibů a naděje. Dozvěděla jsem se, že se „už brzy změní úplně všechno“, že „už nikdy nebudu ta samá“, a že „tenhle kurz mi otevře oči, srdce i peněženku“ – dobře, to poslední tam nebylo, ale pointu to vystihuje přesně.
Nastal den D. Usadila jsem se ke svému počítači, s tužkou v ruce a blokem na poznámky, jak bylo v mailu důrazně doporučeno. Očekávala jsem zázrak. Místo toho přišel monolog. Óda na lektorku. Sebevědomou dámu, asi kolem čtyřicítky, která s energií tornáda vyprávěla svůj životní příběh – smutný, dojemný, plný pádů a znovuzrození. Takové ty příběhy, které končí větou „…a dnes pomáhám stovkám žen být tou nejlepší verzí sebe samé!“
Po 60 minutách jsem si v bloku poznamenala asi tři slova a jedno z nich bylo „cože?!“
Když jsem už opravdu toužila po nějaké konkrétní radě, jak tedy to sebevědomí vlastně vybudovat – třeba aspoň jedné jediné větě, která by mě postavila na nohy – lektorka s úsměvem oznámila: „A teď vám řeknu, kde se dozvíte všechno. V mém kurzu za pouhých 55 tisíc korun! Ale protože vás mám ráda – dnes sleva! Jen za 49!“
V tu chvíli jsem se nestačila divit. A možná kdybych to dělala dost sebevědomě, ještě by mi zatleskala.
Zavřela jsem počítač, odešla od stolu, zvažovala, jestli si místo kurzu raději koupit dovolenou nebo menší bazén. Druhý den mi přišel email. „Jen pro tebe! Sleva 50 %, ale pšššt, to nikdo nesmí vědět.“
A tak jsem dospěla k závěru, že kurz sebevědomí jsem vlastně absolvovala. Naučila jsem se říct „ne“, a to docela nahlas. A taky jsem si uvědomila, že skutečně sebevědomé ženy neutrácejí tisíce za rady, jak být sebevědomá. A už vůbec ne od cizí paní z Instagramu, co má vlastní značku triček s nápisem „věř v sebe“.
Největší lekce?
Sebevědomí si nekoupíš. Ani ve slevě. Ani když ti napíšou, že „jen dnes“ a „jen pro tebe“. A rozhodně ne od někoho, kdo ti místo rady prodá přednášku o sobě.
A tak, milé ženy, až vám zase vyskočí nabídka na to, jak být „tou nejlepší verzí sebe samé“, zkuste si místo kurzu zdarma dát víno s kamarádkou nebo si připomenout všechny situace, které jste zvládly. Těch bylo dost. A byly úplně zadarmo.
