Článek
O půl noci rychle císař, problém s placentou.
Rizikové dítě, ale mohla jsem plnohodnotně kojit. Měla jsem opravdu hodně mléka, nestačil pít a já byla věčně promočená. Zašla jsem za svým gynekologem a jen jsem mluvila se sestrou u dveří. Jen jsem sdělila své problémy a že beru nyní ATB, ať mi pomůžou. Sestra zalezla a za chvíli mi přinesla 1 tabletu, že se to zlepší, ale já po užití jsem okamžitě přišla o mléko. Mé dítě mléko potřebovalo a umělá výživa mu dráždila střeva a stále plakalo. Bylo to hrozné období, bylo stále nemocné na ATB. Pak ulcerozní kolitida, 20 let utrpení. Nyní už dítě nemám a moje nedůvěra ke zdravotnictví trvá celý život. Je velmi těžké žít, když víte, že mohu poděkovat tomu sebestřednímu gynekolovi, který během mého těhotenství stále něco po manželovi požadoval - ne peníze, ale výmysly pro svou potřebu. Chudák manžel sháněl nemožné. Doufám, že se i se sestrou dožili „pěkného stáří“. Je mi stále smutno a je škoda, že to bylo před 1989. Nyní se mají maminy lépe, mají lepší péči.
