Článek
Narace dnešního rána. Narace dnešního rána.
Každý a každé si vypráví to své.
Jsou takoví, co neposlouchají, ale
chtějí. Měli bychom
jim pomoct.
Proč se tak zdráháme? Říct jim, TY!
Ty máš právo slyšet, co si ptáci šeptají o svobodě.
Jak kape voda po zábradlí vědoma si své
smrtelnosti.
Jak se tam kdosi
na konci ulice
domáhá
práva klidu
nočního
nejhlasitěji slovy
vytříbenými, jako
by existovala jen
pro
nějakou vyšší
vrstvu, která
neexistuje.
Jak se trhá pošta
psaná kupodivu
inkoustem a skučící, že
dospěli jsme za hranu.
Jak klíče zapadají do zámku
od bytu
kde na židli
posedá
tvá včerejší
podoba, co
se nechtěla zbavit touhy
nevěřícně milovat a za to, za to být
patřičně
nenáviděn.
TY! Ty jsi
tou součástí
narace
dnešního rána.
Narace je zklamána, když
se jí vzdaluješ a tím
jí nepřímými signály
naznačuješ, že
jsi živ tak, jak zvykl sis
existovat.
