Článek
Experimentální psaní. Taky jste na něj už narazili? Na ty nejrůznější definice, dělení, zajímavá videa všude možně po internetu, na lákavé obrázky a videa na pinterestu, na články v angličtině či na zajímavé tituly, které jen tak někde neobjevíte? A taky vás napadlo právě toto zkusit? Třeba jen tak nezávazně, pro sebe?
Musím vám říct, že jste tu správně. A musím vám říct, že to dělení někdy nehraje stěžejní roli. V životě nás často pohání vášně, které určují směry, a zrovna literatura, tam by se měl člověk někdy rozvášnit a pustit, no ne? Nač bychom si tu měli říkat, jak taková literatura má vypadat, když je to přeci experiment a nelze pevně tvrdit, že něco má nějak být a nějak působit? Vrhněme se dále…
Prve přichází nadšení z nového, to střídá touhu a motivaci zkoušet, jestli jste navíc introspektivní individualisté libující si ve svém nitru, jeho prožitcích a myšlenkách, máte za mě vyhráno. Toto je za mě základ, z nějž se dá těžit a vycházet.
Jak to dělám já? Sepisuju si, co mě napadá. Snažím se sebe nekorigovat, dát si prostor a čas. Čím více si toto dopřejete, tím více zjistíte, jaké máte možnosti. Jak se dá s myšlenkami pracovat, tvarovat je, nestydět se za ně, třídit si je. A zrovna experimentální psaní může být ideální metodou pro to nejen jak se vypsat, ale jak po sobě zanechat něco, co bude znít, co bude neobvyklé a bude lákat. Něco, co se dá číst vícekrát a pokaždé se v tomto čtení dá nalézt několik významů, slov, co zapůsobí. Mohou to být vlastní neologismy. Pak třeba taková výpustka, čili elipsa může stimulovat vaší hlavu. Naše prožívání často formuje jakási nedokončenost, která s námi jde a prolonguje se. Možná právě nemá prostor, aby si vyřešila svoje vztahy, o nichž ve svém psaní pojednává, ale možná má opravdu na to, aby umožnila rezonanci, ukotvení a vnitřní klid. Co takový enjambement? Ano, je typický pro poezii, ale co takhle próza? Už jste to zkusili? Co takhle vytvořit si systém na vynechávání specifických slov v textu, či si to odpočítávát dle oblíbeného čísla? Co takhle střídat velká a malá písmena? Fragmentarizace, věty často neuchopitelné, jakési výkřiky, dekonstrukce, která vyvolává otázky nad myšlenkovými pochody, uzavírání cyklu, při němž se uzavře kruh pomocí konce se začátkem a začátkem s koncem, to jsou, přiznávám, moje hodnoty, které aktivně uplatňuji a vám je doporučuji. A je jich samozřejmě mnohem, mnohem víc. Když se chce, jednotlivé se dají zkombinovat. Dokonce, byť se to zdá příliš těžké se dá vytvořit si vlastní plány pro tvorbu experimentální literatury a podle něj psát. Zaměřit se na strukturu, ale naše, v nás skryté a i na nás viditelné nechat jak je. Ostatně, už tak jsme dost korigováni a regulováni, nemyslíte?
Je tu tlak na všechny oblasti člověka. Na to, jak má vypadat, jakou má mít víru, jaký by měl mít plat, vzdělání, koníčky, jak by měl reagovat. Na všechno. Ale je svět, v němž se od tohoto dá odprostit. Literatura. Může vaší podobou, vírou, rodinou být literatura? Odpovězte si na tyto otázky. Pokud jsou odpovědi nesouhlasné, řekněte si proč. A možná i toto vás inspiruje k tomu… nalézat sebe.
Zpět. Toto je ta vášeň, co mnou byla zmíněna. Vidíte? A teď, co teď s tou vášní? Stále si mohu vzít papír a tužku a napsat: ,,Ona je taková, jakou chce být. Ona chce dýchat a má na to právo. Ona tvoří mě a já ji. Já ji nechám, vím, že mě dělá živou…"
Jak prožívám experimentování? Zapálím si svíčku. Omezím svoje smysly, co nutně nepotřebuji. Dám si špunty do uší. Vezmu si takovou psací potřebu, co je mi příjemná, i takový notes. Jdu psát. Nezáleží, jestli notes píšu od konce, od začátku, nakřivo, jak moc je moje písmo úhledné. Toto je můj čas a záleží na mě. Podtrhávám si slova a myšlenky, které chci rozvinout. V notesu se vracím a sem tam z nějakého svého dřívějšího psaní ukradnu nějakou zajímavou větu a tu použiji. Neopravuji své chyby, nezdržuji se tím, neopravuji slova která se mi nelíbí, to až při uhlazování celku. A hlavně, jsem sama se sebou. Vím o sobě a vím, ze toto jsoucno je mi vizí, co mi svítí na cestu. I kdybych tu měla zanechat co nejmenší odkaz, stojí mi to za to.
Experimentujte. Tak, jako existuje experimentální psaní, literatura, tak existuje i život. Dovolte si víc, zasloužíte si to. Nenechte se zklamat, budou vám často tvrdit co a jak má vypadat a co není dobré, to ale není důvod přestat!
