Článek
Je dílem A. Babiše, že po vyhraných volbách z reprezentantů lůzy (Okamura, Macinka) učinil reprezentanty nás všech. Jistě mu není příjemné, co na nejvyšších státních postech, které jim přidělil, zástupci koaličních partnerů konají. Musí se s tím ale umět smířit, protože jen to mu umožňuje vládnout a naplňovat své vlastní nemravné cíle - vyhnout se trestnímu stíhání a na úkor státu obohacovat svoji rodinu.
Nepochopitelným volebním selháním jsme ve svobodných volbách poslali naši zemi na morální dno. A zatímco my jakýmkoliv svým snažením (demonstracemi, peticemi) nemůžeme dění v naší zemi ovlivnit, protože koalice ho může podle své libosti zlehčovat a ignorovat, EU má svojí legislativou možnosti - i když zatím velmi omezené - alespoň částečně ochránit naši zemi před svévolí současné vlády a být pro ni nejtěžší překážkou ve snaze omezovat v naší zemi přístup k informacím, zastrašovat státní orgány a nutit je do podpory klientelistických čachrů vládních představitelů.
Možná se nám to nezdá být dostatečně účinné, ale měli bychom si dokázat přiznat, že nic lepšího k dispozici nemáme a že naším nejvyšším zájmem musí být tuto možnost maximálně využívat a vyjadřovat vděčnost za to, že ji máme.
Za stávající situace nemá cenu dělat si nějaké ambice na její změnu. Koalice si prosadí všechno, co chce i kdyby se od ní odvrátili všichni její voliči, a my můžeme přijetí jejich záměrů pouze zdržovat. Má ale cenu se o to vůbec pokoušet? My jsme přece přesvědčeni, že vláda je z podstaty tak špatná, že nemůže mít šanci na úspěch. Přiškrcováním výdajů na zbrojení, na pomoc Ukrajině a na humanitární pomoc obecně se snaží maximálně navýšit finanční prostředky ve státním rozpočtu, o jejichž využití bude moci průběžně sama rozhodovat a využívat je ke korumpování vlivných voličských skupin (valorizace, státní příspěvky, daňové úlevy a pod.) a k rozkrádání (dotace firmám či vítězství ve výběrových řízeních na státní zakázky firem, na kterých mohou členové vlády sami profitovat). Pokud máme pravdu, tak v podstatě každé její rozhodnutí je hřebíčkem do rakve naší ekonomické prosperity, státní věrohodnosti i národní bezpečnosti a je jen otázkou času, kdy si to budou muset přiznat i její příznivci. A prozření alespoň části jejich podporovatelů je pro další politický vývoj podmínkou nutnou, neboť bez něj bychom se mohli dočkat obdobné katastrofy i v dalším volebním období. My nepochybujeme, že k jejich prozření dojde, ale oni musejí nejprve zřetelně vidět, že objektivní hodnocení naší hospodářské kondice od ratingových agentur i naše makroekonomické ukazatele se vládními kroky zhoršují, že vládní představitelé čelí průběžně obviněním z nekompetentnosti a podvodů a že poměry v zemi se jeví z pohledu EU jako stále větší bezpečnostní riziko budoucího vývoje. Tento proces chce pochopitelně čas, během kterého je třeba v diskuzích dávat jasně najevo své přesvědčení, že zhoubný vliv přijímaných vládních rozhodnutí se v budoucnu nepochybně projeví a naši odpůrci se o tom sami přesvědčí, u již přijatých rozhodnutí upozorňovat na ztráty, které v daném okamžiku budou již patrné, a bez jakéhokoliv jitření emocí objektivně informovat o všech aktuálních skandálech vládních činitelů, týkajících se korupce, podvodného jednání i zrazování spojenců. Myslím, že tento přístup k politickému dění řada příznivců vlády ocení a nejspíše je přiměje k postupné změně názorů.
Tento proces chce čas a naděje, že skončí i bez zbytečných konfliktů příznivě, je značná. A tento čas bychom měli smysluplně využít pro úvahy o dalším zdárném rozvoji této země po návratu do normálních poměrů. Musíme si uvědomit, že Babiš a jeho vláda s Okamurou a Macinkou je v naší historii pouhá epizoda, zatímco naše spoluúčast na vytváření Evropy jako vnitřně harmonické velmoci s velkou ekonomickou silou i s dostatečnou odstrašující vojenskou silou která jediná garantuje největší možnou bezpečnost, je náš osudový úkol. EU je možný a nadějný způsob, ale díky nepochopení značné části evropské veřejnosti má od svého vzniku obrovské problémy, které se snaží průběžně řešit. A výsledek tohoto řešení ovlivní naši budoucnost mnohem zásadnějším způsobem, nežli čtyřletá destrukce Babišovy koalice. A naše veřejnost jakoby si dosud nebyla vůbec vědoma té historické šance, kterou jí z hlediska bezpečnosti i ekonomických jistot do budoucna začlenění do akceschopné a funkční velmoci dává a žádná ze současných politických stran si netroufá vyjádřit tomuto snažení podporu. Naopak babišovská frakce v EU velmi aktivně brání jakýmkoliv integračním snahám, které jsou nezbytnou podmínkou řešení současných unijních problémů a doma demagogicky straší veřejnost, že jsou dokonce v rozporu s jejími zájmy.
Opoziční strany by za této situace neměly vidět svůj program jen v jalovém oponování kroků této vlády a v její nezbytné kontrole, ale stejně důležitou by se pro ně měla stát snaha přesvědčit veřejnost, že už současná EU pro nás má nezastupitelný význam, protože její legislativa vytváří určité mantinely zlovůli současné vlády a že jedině z dostatečně integrované EU může naše země v budoucnu významným způsobem trvale profitovat. Měly by dokázat přesvědčit veřejnost, že oprávněně vytýkaná autentická velmocenská i vojenská slabost EU nespočívá v jejích rozvojových programech (např. Green Deal), jak se nám snaží namluvit ti hloupí z domácích politiků, ale v tom, že nemá svoji vlastní armádu a vedení EU nemá dostatečné rozhodovací pravomoci. Hlavním úkolem pro opoziční strany by v tomto období mělo být přesvědčování veřejnosti o tom, že konsolidace a integrace EU má pro naši budoucnost ten největší význam a že je proto potřeba hledat všechny cesty, jak tento proces podpořit. Jejich poslanci v evropském parlamentu by měli zřetelně podporovat všechny kroky EU, které přijímá k posílení svého vlivu v globální politice, k posílení své odstrašující vojenské síly i k růstu svého ekonomického potenciálu. Pokud by se jim to podařilo, tak by pro naši zemi 4 roky Babišovy vlády nebyly úplně ztraceným časem a bylo by to i důkazem, že opoziční strany si zaslouží, aby vedení této země přešlo v dalším období do jejich rukou.
