Článek
Oslava výročí vzniku naší samostatné republiky byla důstojná a působivá. K nepochybně příznivému dojmu přispěl i projev pana prezidenta, který byl státnický a vedený zřetelnou snahou nejitřit vášně a emoce ve společnosti. Při zmínce o volbách zdůraznil jen jejich pozitiva - vysokou volební účast i korektní průběh - a zároveň i své odhodlání trvale dbát na dodržování naší ústavy i na zachovávání nezávislosti médií veřejné služby, justice a bezpečnostních složek. Vnímavý člověk ale musel cítit, že zmínka o odhodlání zasazovat se o dodržování toho, co by mělo být ve spořádané společnosti naprostou samozřejmostí, znamená, že připouští, že by k něčemu takovému mohlo po volbách docházet. Je známkou jeho státnické moudrosti a prozíravosti, že si takové nebezpečí uvědomuje i známkou jeho odvahy, že i při takto mimořádně slavnostní příležitosti neváhá dát najevo, že se s tím nehodlá smířit. Važme si toho, že v současné situaci má naše země v čele člověka takových státnických a morálních kvalit.
S návratem od radostného prožitku slavnostního večera do reality všedního dne si musíme ale přiznat i to, co bylo na volbách negativní a co nemohlo být při oslavě řečeno.
Volby dopadly špatně a potvrdilo se to, co se ve světě stále zřetelněji projevuje - totiž že většina ve společnosti se může mýlit a že k tomu může docházet nejen v malých státech, ale i v takové světové velmoci, jako jsou USA. Pochybení většiny v malých státech je nepříjemným problémem především jejich vlastních obyvatel a je velká naděje, že vliv okolního zdravého demokratického světa vrátí situaci do normálu. U takových mocností, jako je USA, to ale může negativně ovlivnit život většině obyvatel planety a ozdravný vliv okolního demokratického světa nemusí na návrat do normálu stačit. Možnost selhání většiny je klíčovým problémem demokracie, které si demokratické systémy nikde na světě nechtějí přiznat, protože si ho netroufají řešit, a tak se musíme stále častěji a obtížněji potýkat s jeho zhoubnými důsledky. Zdánlivou výhodou a existenční jistotou demokracie v případě nenaplněných očekávání má být možnost nápravy v následujících svobodných volbách a pozitivní vývoj společnosti se tak nezastaví, pouze zpomalí (a to určitě není žádná tragédie, protože společnost z pohledu své dlouhodobé existence na této planetě nemá kam spěchat). Nebezpečím ale je, že k následným svobodným volbám už nemusí dojít (viz naše vlastní zkušenost z r. 1948) a demokracie se tak může stát svým vlastním hrobařem. Proto i v USA, které překvapivě také zažívají pomýlení své většiny, se již ozývají hlasy o potřebě určité změny pravidel a o přechodu k t. zv. udržitelné demokracii.
Pomýlení naší většiny v posledních volbách přivodilo situaci, jejíž vývoj lze charakterizovat následovně.
Po celou dobu vlády P. Fialy zaujímalo hnutí ANO ve volebních průzkumech vždy první místo, a to nejen přes všechna objektivní fakta, svědčící o úspěších vlády P. Fialy, ale i přes to, že se postupně objevovaly soudní rozsudky, svědčící jednoznačně o tom, že hulvátský a sprostý šéf hnutí ANO A. Babiš v době svého vládního angažmá prokazatelně podváděl a obohacoval se na úkor státu. Fakt, že ani to na sympatiích velké části veřejnosti nic neměnilo, způsobil, že se na politické scéně začaly vynořovat individuality charakterově ještě horší nežli A. Babiš sám a začaly také - a bohužel úspěšně - usilovat o sympatie voličů. Do sněmovny se tak dostalo nejen hnutí ANO se soudně pronásledovaným předsedou, ale i další dvě strany s podobně kontroverzními osobnostmi. Již zavedená protievropská strana SPD s předsedou se sklony k extrémizmu (a mimochodem také soudně stíhaným) a zcela nová strana Motoristů, ve které nejvíc u voličů bodoval cynický a exhibicionistický R. Turek. Protože jednoznačný vítěz voleb A. Babiš pro svou vládu potřeboval koaliční partnery, se kterými by jeho koalice měla v parlamentu potřebnou většinu a kteří by zároveň při hlasování v parlamentu zabránili jeho vydání k trestnímu stíhání, obrátil se na tyto dvě strany, volené obdobným typem voličů, proklamující podobně znějící protievropské programy (mj. zachování práva veta v EU, nesmyslné plány na obnovu Visegrádského uskupení, snaha omezovat výdaje na obranu i výdaje na pomoc válčící Ukrajině) a nestydící se otevřeně bránit průchodu spravedlnosti, neboť tou se cítí být sami ohroženi. Vznikla koalice, kterou lze bez nadsázky označit jako koalici Zla.
Její šéf A. Babiš předběžně zveřejnil i jména těch, kteří by se měli stát členy vlády. U řady z nich se dala předpokládat nekompetentnost pro výkon funkce, ale jedno z jmen se po zveřejnění nových skutečností, které se jeho nositele týkaly, bylo mimořádně odpudivé. Bylo to jméno R. Turka z Motoristů a zveřejněné skutečnosti jednoznačně svědčily o jeho bezcharakternosti a morální zkaženosti. V reakci na ně i pan prezident řekl, že v případě jejich autentičnosti by považoval za nemožné, aby takový člověk vykonával funkci ministra zahraničí, o kterou měl R. Turek eminentní zájem. A koalice Zla se zdánlivě úplně zbytečně pustila do otevřené války s ústavou nedostatečně chráněným prezidentem (žádná ústava na světě totiž zatím nepředpokládá, že v normální slušné společnosti by k něčemu takovému mohlo dojít) právě kvůli této kontroverzní osobě. Ukázalo se, že A. Babiš má takovou hrůzu z případného pokračování svých soudních kauz, že si musí nechat líbit vydírání nestydatým a vrcholně nezodpovědným R. Turkem, a protože ten na svém jmenování furiantsky trvá, trvá na něm i on. Je to trapné a nedůstojné zároveň.
Ať už se situace vyvine jakkoliv, zůstanou nová koalice i nově se rodící vláda ostudou této země. Vše, co dělají, obhajují zcela správně a logicky svým silným mandátem z voleb. Tento mandát je pro ně skutečně „darem spadlým z nebe“, který je třeba využít především k vlastnímu existenčnímu zabezpečení, protože něco tak absurdního by se nemuselo (a doufejme že ani nebude) už nikdy opakovat. Jejich zhoubný vliv nejen na renomé tohoto státu, ale i na jeho ekonomickou kondici je proto nepochybný.
Současné dění u nás je učebnicový příklad toho, jak snadno může demokracie přivodit špatný konec. Pouze za předpokladu, že tento příklad přispěje k tomu, aby si demokratický svět uvědomil, že bezbřehou demokracii je nutné nějak ozdravit, nebude naše budoucí čtyřleté martyrium s touto vládou tak úplně marné.
