Článek
Tím hlavním je vysoký a intenzivní presink. Ofenzivní hráči často napadají rozehrávku brankáře a obránců. Cílem není je donutit soupeře ke ztrátě. Buď tím, že:
👉 špatnou rozehrávkou odevzdá míč přímo napadajícím hráčům;
👉 pošle ho do míst, kde nikdo není;
👉 odkopne ho do autu;
👉 nebo ho nakopne do souboje, kde můžou olomoučtí balon získat.
Soupeř tedy nemá čas na klidnou a konstruktivní rozehrávku a Sigma může získávat balony poměrně vysoko. A rychleji přejít do zajímavých útočných pozic.
Další věc je, že těch zajímavých pozic si Sigma nevytváří zdaleka tolik, jak bychom asi všichni (včetně hráčů a trenérů) chtěli.
Čím to je, když to minulou sezonu šlo?
Hlavní příčinou je podle mě absence takového ofenzivního dua, jako bylo Zorvan–Kliment. Nepovedlo se ho totiž plnohodnotně nahradit.
Podívejme se nejdřív na roli Filipa Zorvana. Ten v sobě spojoval kreativitu a skvělý pohyb. Jeho neustálé dostupování a dotěrnost nedalo soupeřům dýchat (zvlášť, když si přičteme velmi aktivní napadání od dalších hráčů, jako je Kliment, Breite, Navrátil nebo Mikulenka). Dařilo se mu tak nutit soupeře ke ztrátám a získávat míče, které díky své tvořivosti dokázal zajímavě rozehrát. Navíc fungovala skvělá chemie s Janem Klimentem.
V aktuálním kádru podobný hráč na Zorvanově pozici není. Tihomir Kostadinov zatím nemá takovou kreativitu ani dynamiku a Zorvanova dynamika a mrštnost chybí také Dominiku Janoškovi (ostatně právě pohyb je podle mě hlavním důvodem, proč Dominik Janošek Tomáši Janotkovi příliš nepasuje do plánů).
Nejpodobnější Zorvanovi je tak Michal Beran. Skvělým pohybem výborně vyplňuje prostory, presuje a získává míče, které navíc dokáže konstruktivně rozehrát. Často ale bývá staženější, navíc (i kvůli své pozici na hřišti) zatím nemá tolik přihrávek do gólových šancí. Před ním se často pohybuje Štěpán Langer, který je sice velmi dynamický, ale chybí mu větší kreativita (a často i klid).
Druhým problémem byla dlouhodobá absence Jana Klimenta, který byl v minulé sezoně jednoznačně rozdílovým hráčem a přinesl Sigmě řadu bodů. Dokázal si šance sám vypracovat i zakončit a byl připravený využít Zorvanovy chytré pasy – jak do nohy, tak do prostoru.
Tyto schopnosti žádný z nově příchozích útočníků Sigmy nemá. Olomouc totiž před sezonou přivedla dva podobné hroťáky – silné a vysoké, ale méně pohyblivé (alespoň ve srovnání s Klimentem).
Tijani se přitom v systému Sigmy příliš nechytil – jeho pohyb není dostatečně aktivní, méně presuje a nepomáhá týmu tolik jako Vašulín. Ten je pro Sigmu mnohem přínosnější. Díky své postavě dokáže sebrat a sklepnout či udržet řadu balonů. Zároveň se umí dostat do zakončení. A také šance využívá. Proto také patří k nejlepším střelcům ligy.
Stále ale platí, že mu chybí Klimentův pohyb, dynamika a drzost. Proto není možné tolik využívat rychlé přihrávky po zemi, které létaly minulou sezonu právě na Klimenta. A o to častěji se objevují dlouhé nakopávané míče do soubojů (ty se objevovaly i v minulé sezoně, když se hráči Sigmy – ať už z pokynů trenéra, nebo ze své iniciativy – snažili hru zjednodušit; nebylo jich ale tolik a už tehdy nebyly zdaleka tak efektivní, jako kombinace po zemi). K dlouhým balonům hráče navíc svádí urostlá postava obou útočníků, kteří se většinu podzimu na hrotu střídali.
Právě tenhle odklon od kombinace k dlouhým pasům vede k tomu, že předváděná hra vypadá víc jako hraní na náhodu.
Ve skutečnosti je to snaha dostat balon na vysokého útočníka, který ho udrží nebo sklepne spoluhráčům, případně se sám prosadí. A pokud se to nepodaří, přichází úsilí vybojovat míč pomocí presinku a dostat se do zajímavých pozic.
Tento styl bohužel není zdaleka tak atraktivní ani nebezpečný jako dřívější souhra Zorvan–Kliment. O hře na náhodou ale mluvit nemůžeme – struktura a pohyb hráčů jsou ze hry jasně patrné.
