Článek
Tyto výstupy vyplývají z průzkumu, který pro českou pobočku organizace na ochranu lidských práv Amnesty International zpracovala výzkumná agentura FOCUS.
Nejméně čtyřicet procent obyvatel České republiky si stále myslí, že oběť může být za znásilnění spoluzodpovědná. Například vyzývavým oblečením, koketováním, opilostí, výskytem na opuštěném místě nebo tím, že neřekla jasné ‚ne‘. Přestože se jedná o stále vysoké číslo, v minulosti bylo ještě vyšší. V roce 2015 šlo o 63 procent a při průzkumu v roce 2018 se jednalo o 58 procent (vzhledem k odlišné technice sběru dat v roce 2022 je časové srovnání pouze orientační).
„Vinu za znásilnění má ve všech případech jen a pouze pachatel. Jakékoliv přehazování viny z pachatelů na přeživší a oběti prohlubuje jejich traumatizaci, ospravedlňuje jednání pachatelů a zlehčuje takto závažný čin, který má na člověka často podobný dopad, jako kdyby se ho někdo pokusil zavraždit,“ říká za českou Amnesty Irena Hůlová, která je koordinátorkou kampaně Chce to souhlas.
Jedna z dalších otázek průzkumu směřovala na to, kdo podle veřejnosti nejčastěji znásilnění páchá. Přestože největší procento lidí (37 procent) odpovědělo, že podle nich je nejčastějším pachatelem znásilnění neznámá / cizí osoba, tento názor dlouhodobě slábne. Při průzkumu v roce 2015 šlo o 55 procent lidí a v roce 2018 uvedlo tuto odpověď 44 procent dotázaných.
„Podle statistik se drtivá většina znásilnění neděje pozdě v noci po diskotéce v odlehlé části parku a s neznámým pachatelem. Znásilnění v devadesáti procentech případů páchá člověk, kterého oběť dobře zná - kamarád, partner, manžel, spolužák, kolega nebo příbuzný. Největší hrozba tak paradoxně číhá tam, kde bychom naopak čekali bezpečí - například doma a s někým koho známe,“ doplňuje Irena Hůlová z české Amnesty.
Podle odborných výzkumů je v České republice každoročně spácháno přibližně 12 000 znásilnění, což v průměru znamená 34 znásilnění denně. Policii je však každoročně ohlášeno jen okolo 5 procent případů. „Znásilnění v Česku zažije každá desátá žena a každý třicátý muž. To dokazuje, že se skutečně jedná o celospolečenský problém a že má s nekonsenzuálním pohlavním stykem zkušenost velké množství lidí,“ říká ředitelka české Amnesty Linda Sokačová.
Z výzkumu dále vyplynulo, že 69 procent Čechů a Češek považuje sex bez souhlasu za neospravedlnitelný. Toto číslo se ovšem liší v odpovědí mužů a žen. Sex bez souhlasu považuje za neospravedlnitelný 77 procent žen a mužů 61 procent. Výsledky průzkumu veřejného mínění dnes prezentovali představitelé Amnesty v Poslanecké sněmovně členům a členkám Podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí.
„Pokud chceme žít ve společnosti, kde nedochází k tolerování sexuálního násilí, je třeba jednat. Jedním z konkrétních kroků, který by měli zákonodárci neprodleně schválit je náprava trestní definice znásilnění, protože ta současná nestačí,“ dodává ředitelka české Amnesty Linda Sokačová a připomíná on-line petici požadující nápravu definice, kterou už podepsalo téměř 16 000 lidí.
Trestní zákoník v České republice nedefinuje znásilnění absencí souhlasu, ale donucením či zneužitím bezbrannosti. Taková definice ale není podle nevládních organizací i mezinárodního vývoje dostatečná, protože nezahrnuje velkou část případů, ve kterých přímo nedošlo k fyzickému násilí. Podle statistik až 70 procent obětí znásilnění tzv. zamrzne a z důvodu velkého šoku, stresu a strachu se nemůže bránit. Definici znásilnění založenou na souhlasu má v současnosti již 13 evropských států.
Znásilnění je jeden z nejzávažnějších a nejvíce zraňujících trestných činů. Často má dlouhodobé negativní zdravotní i společenské dopady. Zasahuje nejen oběť, ale i její okolí. S traumatem se většina obětí vyrovnává velmi dlouhou dobu, velká část dokonce celoživotně. K dlouhodobým následkům dochází až u 90 procent přeživších. Podle britského průzkumu se jedná o zločin, kterého se ženy obávají více než kteréhokoli jiného.
Více informací o kampani Chce to souhlas, která usiluje o nápravu definice znásilnění v trestním zákoníku najdete zde.
