Článek
Jdu po ulici a potkám známého. „Jak se máš?“ Zeptá se mě. „Mám se dobře“ odpovím zdvořile. Až na to, že se vůbec dobře nemám, takže hned v prvním slovu mu zalžu. A lhát se nemá, nebo jo? … Nemůžu ani říct, že se mám špatně, spíše se mám průměrně. Takže bych mu měla odpovědět „Mám se průměrně“. To by bylo nejblíž pravdě, jenomže se taky můžu mít podprůměrně nebo nadprůměrně, třeba podle toho, jak se zrovna zdravotně cítím, nebo jestli mi zrovna není zima.
Co je vlastně komu do toho, jak se mám? Proč mě tou otázkou obtěžuje? Když mu odpovím, že se mám špatně, bude hned pátrat po mých problémech, a snažit se mi pomoci? Anebo bude mít v zásobě další drb, aby ho mohl rozšiřovat dál? Zdvořilostní otázka, která je vlastně velice nezdvořilá. Já ji ovšem někdy pokládám taky. Aby řeč nestála. Znala jsem jednoho člověka, kterého jste touto otázkou vždy namíchli, a on vám rovnou řekl, že se ho na ni nemáte ptát. Okamžitě jsem ho pochopila.
Potkat někoho, s kým máme dobré vztahy, a jen tak pokývat na pozdrav, je dost málo. Mlčení je taky nepříjemné. Takže jen pozdravit a prohodit pár slov, "Jste na procházce"?, "Dnes je krásně, že?"…to zní ideálně. Existuje další varianta, že se člověk zeptá, jak se máte, ale nečeká na odpověď a mluví dál. „Ahoj, jak se máte, ušpinila jsem si zrovna kalhoty a přitom jsou čerstvě vyprané.....“
Zjistila jsem, že někdy, když jdu navštívit starého člověka, nevím, jestli mu tu otázku mám položit. Jestli na ní není zvyklý a neočekává ji. … Nicméně vy víte, že se nejspíše moc dobře nemá. Žije sám, zavalený zdravotními problémy. Vy je za něj řešit nebudete, asi ani nevíte, jak. Otázku mužete nahradit slovy…"Všechno v pořádku"? Přijde mi to jako trošku lepší varianta, protože to nezní tak osobně. Ideální to ale taky asi není.
Největší bizár jsem opakovaně slyšela z médií, kdy někteří lidé tvrdili, že když potkáte Čecha, a zeptáte se ho jak se má, tak si jenom stěžuje, zatímco Američan vám pokaždé odpoví, že se má úžasně. Takže Američan, který vám asi zrovna lže, až se mu od huby práší, má být náš vzor, protože si nestěžuje? To je snad úplně postavené na hlavu!
Pokud opravdu nejsem ve stavu, kdy očekávám, že se někdo, kdo je mi blízký, dobře nemá, a nejsem připravená mu doopravdy pomoci, tak bych tuto otázku zřejmě asi neměla pokládat. Tudíž by se měla něčím nahradit. Nevím, ale čím.
Má někdo nějaký nápad?
