Článek
Nespavost před zkouškou
Představte si studenta, který má druhý den důležitou zkoušku ve škole. Bohužel se mu celou noc nepodaří usnout. Jaký byl důvod toho, že neusnul? Odpověď je přece jasná, psychosomatický! Při hlubším zkoumání ale zjistíme, že to není tak jednoznačné. Ne, že by v tom žádná nervozita nebyla. Ale je tam toho mnohem více. Tak napříkad, jeho mozek byl přetížený množstvím informací, které se celý den snažil nacpat do hlavy, takže ho hlava pobolívala a mozek se choval jak přetížený sval. V tu chvíli má člověk problém vypnout a spát. Navíc student, aby povzbudil svou bdělost při učení, pravděpodobně vypil během dne víc kofeinu, ale snědl méně jídla než obvykle, takže ten kofein působil silně. Kvůli učení si vyčistil zuby později než obvykle, zubní pastou s příchutí mentolu, který může u citlivých jedinců rovněž přispět k nespavosti. A už tu máte celý výčet důvodů, proč student v noci nespal.
Psychika nebo geny?
Když jsem se dívala na můj oblíbený film „Úsměvy smutných mužů“ o lidech z protialkoholní léčebny, strašně mě tam dráždila jedna scéna: Muži sedí v kruhu a terapeut se jich ptá, proč začali pít? No a ti lidé mu začali vykládat o tom, že měli problémy v rodině, v práci, v podnikání apod. Strašně mi to vadilo. Vypadalo to, jako kdyby jediný důvod, proč začali pít, byly psychické problémy. A já od nich očekávala odpověď typu: Protože to mám v genech! Pokud jste zdědili geny, díky kterým alkohol dobře snášíte a netrpíte z něj nevolností, navíc máte třeba skony k impulzivitě, vyhledávání rizika, či úzkostem a depresím, máte cestičku k alkoholismu z poloviny umetenou. Což samozřejmě neznamená, že se skutečně alkoholikem stanete, protože záleží na spoustě jiných okolností.
Na druhou stranu existuje v České republice 10-12% populace, která nepije alkohol, protože jim nechutná nebo jim nedělá dobře.
Přejídání je v hlavě?
Většina lidí jí ráda. Nicméně pořád existuje až 5% populace, která vnímá jídlo jako nutné palivo, a po nasycení pro ně přestává mít jakoukoliv atraktivitu. Rauty, dovolené All Inclusive, nebo švédské stoly jim nic neříkají. Můžou mít vysokou citlivost na Leptin, hormon sytosti, po jehož vyplavení pro ně jídlo okamžitě přestává být aktraktivní, a může se jim po něm i zvednout žaludek. Anebo rychlé uvolňování hormonu CCK, což vede k pocitu přejezení.
Dočasná anhedonie - ztráta radosti z jídla, se může objevit až u 28% obyvatelstva, a to v období vysokého stresu, depresí nebo úzkostí. V tomto období jim jídlo přestane chutnat.
Celkově si jídlo po většinou času neužívá až 20% obyvatelstva, i když se vyjímečně přejíst dokáží.
Hyperfágové versus Hypofágové
Populace se v reakci na dlouhodobý stres dělí na dvě hlavní skupiny:
- Stresoví hladovkáři (Hypofágové) – cca 30 % lidí: Tito lidé jsou extrémně citliví na stresový hormon CRH a adrenalin. I při mírném nebo chronickém stresu pociťují sevřený žaludek. Tělo jim neplýtvá energií na trávení, a připravuje se k boji. Patří sem právě ti jedinci, kteří se na stresové dovolené či oslavě nedokáží přejíst.
- Stresoví jedlíci (Hyperfágové) – cca 70 % lidí: Jejich tělo reaguje masivním vylučováním kortizolu. Jídlo navíc používají jako formu sebemedikace, protože cukr a tuk stimulují vyplavování dopaminu, což jim přináší okamžitou (byť krátkodobou) úlevu od úzkosti.
Znamená to, že stres působí na dvě části obyvatelstva opačně. Jedné vytvoří „v hlavě“ nechutenství a té větší vytvoří „v hlavě“ žravost. Věta „Všechno je jen v hlavě“, která znamená, že vše záleží jen na naši vůli, tady nabývá jiných kontur.
Kouření kvůli stresu?
Cigarety jsou velmi silná droga, které podlehnou skoro všichni, kteří si s ní něco začnou. Nejlepší je nikdy nezačat kouřit. Přesto existují jedinci, kteří ve společnosti klidně vykouří několik cigaret, ale jinak se řadí mezi nekuřáky a cigarety si nikdy nekupují. Těmto lidem se říká příležitostní nebo sociální kuřáci. Kdysi jsem znala jednu paní, které bylo už přes devadesát let a která se narodila těsně před první světovou válkou. Velkou část života prožila ve společnosti, která ještě cigarety a kouření nepovažovala za výrazně škodlivé a nijak je neodsuzovala. Vyprávěla mi o sobě, že na různých plesech a zábavách kouřila, přesto se z ní kuřačka nikdy nestala. A rozhodně se nedá říci, že by v životě neměla stres, přeci jen prožila druhou světovou válku, manžel si našel milenku, ona se s ním rozvedla, a značnou část života prožila osamoceně.
Zdroje:
https://aktin.cz/13-tipu-jak-idealne-stravit-den-pred-zkouskou-a-den-zkousky-abyste-byli-uspesni
https://www.chciodvykat.cz/clanky/da-se-zavislost-zdedit
https://www.benenden.co.uk/newsroom/unhealthy-relationship-with-food/
https://www.paraple.cz/poraneni-michy/telo/zdravy-zivotni-styl/stres-emoce-a-jidlo/
https://www.tribune.cz/archiv/vedci-v-ikem-zkoumaji-geny-zavislosti-na-nikotinu/
