Článek
PŘEDÁK KOBYLA
Mezi Gabem a Franckem to už dlouho jiskřilo a při každé příležitosti si to vzájemně vraceli. Hornickému obecenstvu se jejich škádlení líbilo a měli s toho velkou srandu. K vrcholu došlo když
Francek nazval Gaba „hluoupým slovákem“ a Gabo kontroval:“Viděl jsi už někdy zelenou kobylu?“
„Ne? Já jsem zase nikdy neviděl chytrého poloka “ Od te chvíle měl Gabo jméno „Kobyla“. Kobyla se zlobil na každou připomínku související s koněm a to se nám líbilo. Banda mu malovala křídou na vozy, kusy pásu, izolační dveře a různé plochy koně a koňské povozy. Čím poctivěji Kobyla obrázky smazával, tím intenzivněji jsme ho novou přezdívkou oslovovali a kreslili koníky.
Kobyla odjel na dovolenou a po návratu měl najít v čelbě nějaké překvapení. Hlavním úkolem bylo přinést chomáč slámy na plánovaný projekt. Když byla sláma v čelbě, kolega - kreslič nakreslil na veliký kus pásové gumy krásného koně s vozem. Do gumy jsme udělali dírky a koňské dílo pověsili na dráty pod strop štreky a k tomu přidrátovali slámu. Kobylova reakce byla jasná – gumu okamžitě sundal a obrázek poctivě smazal.
Chodili jsme na 4 party - nepřetržitý provoz. Při klasickém střídání na 3 party si směnový předáci předávali pracovní hlášení v úseku příprav, ale u nepřetržitého provozu se předávala čelba
z „ruky do ruky“.
Ke komunikaci s povrchem jsme používali důlní telefon vzdálený od čelby několik set metrů. Telefon se hlavně používal k volání na dispečink. Dispečer musel mít a měl přehled o chodu šachty.
Pokud jsme potřebovali něco sdělit střídající směně tak se to dělalo zavoláním na dispečink. Dispečer rozhlasem vyhlásil jméno předáka nastupující na šichtu a ten mu do telefonu vysvětlil problém.
Čelba začala sypat a muselo se zhustit budování z metru na osmdesát čísel. Noční směnu museli informovat o tom,že si musí přinést osmdesátkové rozpínky jinak nebudou fedrovat.
Utíkal jsem k telefonu a volám na dispečink: „Šéfe, nemáme tady osmdesátky“. „Dobře, vyvolám předáka z noční a řeknu mu to“ “ Jak se jmenuje?“ „Kobyla“ „Kobyla?“ „Ano Kobyla“ .
Hlášení z rozhlasu v kupelu: “ Směnový předák kolektivu soudruha Měkoše soudruh Kobyla volej dispečera! Opakuji : Směnový předák kolektivu soudruha Měkoše, soudruh Kobyla volej dispečera!“
Jako první z noční šichty přicházel Ruda se dvěma rozpínkami na rameni. „Tak co Rudlo?“ „Jak reagoval?“ “ Kobylovi po vyslechnutí dispečerova hlášení málem vypadla cigareta z huby a odmítal fárat.“ Po chvilce přišel nafučený směnový předák noční směny se dvěma rozpínkami na rameni. Nemluvil s námi.
Po nějaké době jsme se s Gabem dostali na společnou, sobotní šichtu. Po šichtě pěší cestou pod šib jsme probírali různá témata a nakonec došlo i na „Kobylu.“ “ Mám zjištěné kdo to hlásil
dispečerovi“ Zeptal jsem se. „Kdo?“ „Ty určitě ne, Karel taky ne, ale stoprocentně to byl Franta.“
