Článek
Patříte do skupiny kočkomilů? Nebo pejskomilů?
Jestli je za B správně, pak byste neměli minout drobnou knížku z nakladatelství Jota s všeříkajícím, dokonalým a nesmírně krátkým názvem Lidé, kteří mají rádi psy, mají rádi lidi, kteří mají rádi psy.
A o čem je tato knížka, jejíž obálka je ve stylu čtvero ročních období?
O Nicku Duerdenovi, který pracuje jako novinář na volné noze. Taky je to manžel a otec dvou dětí a zdravotními trably stižený muž. A třebaže velký milovník koček, po smrti té poslední si do rodiny pořídí psa, fenku borderteriéra Missy.
Ale není to jen Nickův příběh, příběh jeho nemoci, která mu zpomalila život o několik rychlostí a unavila ho, protože mu vysává energii a ponořuje ho na dno duše, uzavírá ho do bubliny asociálnosti.
Je i o lidech z „jeho“ parku, které potkává při odpoledním venčení. Právě pravidelný pohyb je velkým pomocníkem v boji s nemocí, s níž si neumí poradit ani lékaři, a Nickovi zlepšuje ochablou fyzičku. Setkání ho zase nutí nezůstávat mimo dění, udržovat si společenský život a potkávat lidi, s nimiž by se za jiných okolností a někde jinde nepotkal. Minul by je jako nezajímavý ostrov. Některá setkání jsou nárazová a řekněme povrchní, protože tomu nemůže být jinak. Člověk se objeví a zase zmizí, zanechá po sobě malý střípek životního příběhu. A jeho konec? Ten si musíme domyslet. Jiná setkání jsou opakovaná a prohlubovaná, můžou překročit i hranici přátelství.
A pak je tu ta zábavná věc s tím, že ač se s dotyčnými lidmi vidíte dennodenně, nemusíte je bez jejich čtyřnohých mazlíčků a mimo venčící teritorium poznat.
„Řekni mi, jakého máš psa, a já budu vědět, který jsi.“
Pán, jehož pejsek má deset let, mi tuto teorii při debatě minulý týden potvrdil.
„Kolikrát někoho potkám bez psa, on mě pozdraví, ale já vůbec nevím, kdoto je. Jo kdyby měl s sebou toho psa…“
Lidé, kteří mají rádi psy jsou knížkou o mezilidských vztazích, která budujeme (zlepšujeme i zhoršujeme) každý den, i o přátelství a o lásce k našim psům a jejich výrazné roli v našich životech. Pes v rodině, to je nový člen rodiny. A je to obrovská změna životního rytmu. V neposlední řadě je knížka i o pomoci druhému. Vedle venčení psů se tu totiž řeší i jeden skoro až detektivní případ, jenž narušuje obvyklou venčící a konverzační rutinu a vnáší do příběhu kapku napětí.
Takže jestli máte rádi psy, jak jsme si pověděli na začátku, rádi si tuto knížku přečtete.
A jestli máte rádi kočky, tak taky.
Duerden, Nick: Lidé, kteří mají rádi psy, mají rádi lidi, kteří mají rádi psy, Jota, vyd. 1., 2025
