Článek
Kapitola osmnáctá
Jasmína mlčela, a tak se rozhodl pokračovat a vyslovit svou nabídku, k níž se po namáhavém zvažování odhodlal. Kdyby na Jasmínu dnes nenarazil, déle čekat by zřejmě nevydržel a objevil by se bez ohlášení u dveří Argin Hall. Především by nedokázal nadále setrvávat v nečinnosti poté, co zaslechl hlučnou šeptandu o plese Wollinsových i jistém příchodu slečny Ardenové a velké slávě, kterou Berfordshire nepamatuje. Dva poslední dny, kdy se ho všem nemocným zželelo a nežádali si jeho služby, prochodil a prošlapal svůj skromný pokoj v Koruně a trnech. Skoro nejedl, pouze listoval nápady. Tu se přiklonil k jedné variantě, tu ke druhé. Skákal od jedné možnosti ke druhé, propočítával a načrtával. Nakonec včerejší noc všechny myšlenky, natolik protichůdné, až se obával, že se mu rozskočí hlava, utnul.
Má jen jednu jedinou možnost.
„Jasmíno, vezměte si mě místo něj,“ vyslovil se.
Jasmíně se podařilo skrýt překvapení i hluboké potěšení, které jí tato slova přivodila. Stále nic neříkala a jen na Ruperta Colliera, trpělivě čekajícího na její reakci, hleděla. „To moje matka nikdy nedovolí,“ promluvila po pauze.
„A váš otec ano?“ zeptal se s nadějí.
„Snad,“ Jasmína zaváhala.
„Tak to je z poloviny vyhráno,“ vyhrkl radostně.
„Neznáte moji matku,“ mírnila jeho nadšení.
„Tak ji poznám. To je v takových případech to nejlepší řešení.“
„Myslíte si, že ji zlomíte?“
„Nemyslím si to. Vím to.“
„Ale jste chudý, jak jste řekl,“ připomněla smutnou, avšak podstatnou skutečnost.
„Ale vy jste bohatá dost pro nás oba.“
„Chcete si mě vzít kvůli penězům?“ Jasmína náhle vypadala pohoršeně.
„Ne!“ zarazil ji. „Chci si vás vzít, protože vím, že bych pro sebe nenašel lepší ženu. To vím od našeho setkání v lese.“
Jasmína se uklidnila a zrak obrátila do strany, k místům, kde stálo opulentní panství Wollinsových.
„A co když matku opravdu nepřesvědčíme?“ opět mu věnovala pozornost.
„Tak utečeme do Skotska.“
„Vy máte řešení pro všechno.“
„Jsem doktor, takže bych měl.“
„Ale ještě jsem neřekla ano,“ upozornila ho.
„Před chvílí jste řekla ‚nepřesvědčíme‘.“
„Ani se neznáme,“ zaprotestovala, avšak Rupert Collier z tónu jejího hlasu poznal, že nikoli doopravdy.
„Manželství nám k tomu poskytne dostatek času.“
„Co když nebudeme spokojeni s tím, co zjistíme?“
„Jak jste mi to před chvílí řekla?“ zapátral v mysli, ačkoli si její slova dobře pamatoval. „Poradíme si se vším.“
Pokračování ve čtvrtek 26. 11.





