Článek
Kapitola sedmnáctá
„Doufal jsem, že to budete vy!“ ozvalo se za jejími zády nadšeně.
Nemusela by se ani otáčet, dotyčného by poznala po hlase.
„Přál jste si to asi velmi urputně, když se vám to vyplnilo,“ Jasmína se otočila.
„To bych řekl.“ Rupert Collier se pousmál. „Konečně jsem na vás narazil. Stále se mi to nedařilo, ale věřil jsem, že nemůžu mít smůlu navždy.“
„Evidentně jste to nevzdal a šel tomu, co chcete, naproti.“
„Jinak to ani neumím,“ přistoupil k ní a zrak stočil do krajiny. „Aha,“ zamumlal. „Neprojdeme se raději?“
Jasmína souhlasila pokývnutím.
„Jak se vám líbí ubytování u Koruny a trnů?“ otázala se. „Měla jsem pravdu, když jsem říkala, že pokoje jsou slušné?“
„Ano, měla. Jsem spokojený. Se mnou je to v tomto směru jednoduché, stačí mi málo.“
„Možná mi nebudete věřit, ale ani já nepotřebuji velké domy a spoustu místností,“ ohlédla se k místu, kde předtím stála. „Menší domek by mi postačil. Ale útulný!“
„Všude, kde byste byla vy a váš úsměv, by bylo útulno,“ prohodil Rupert Collier a dodal: „Vaše představa domu, který by byl zároveň i domovem, se mi líbí.“
„Pár takových by se tu našlo a věřím, že plně postačují veškerým potřebám. Velké domy, jako je ten náš, nebo ten Wollinsových,“ obrátila se k místu, kde předtím stáli, „jsou sice krásné, ale neužitečné, když v nich bydlí jen pár lidí. Vždyť pokoje, které užíváme, spočítám na prstech jedné ruky. Kdežto kdybych měla spočítat všechny, které Argin Hall má, nestačily by mi ani obě ruce.“
„Snadno se v nich člověk ztratí. Tak jako já u Wollinsových, když jsem tam byl poprvé. Mimochodem, od nich zrovna jdu,“ prohodil a Jasmína si až teď všimla, že se mu po boku houpe kufřík.
„Skutečně? Jak je na tom pan Wollins?“
„Dobře. Navrhl jsem paní Wollinsové, aby změnila kuchařku.“
Jasmína se neudržela a zasmála se.
„Věřte mi, že tímto se jeho problémy provždy vyřešily.“
„A já jsem tím přišel o pacienta.“
„V Berfordshiru jich budete mít ještě spoustu. Kupříkladu paní Jeffrisová si minimálně jednou měsíčně stěžuje na bolesti hlavy. Chytají ji pokaždé, když pan Smith obdrží nové víno. Nebo paní Beanová, kterou v době, kdy tu byl pan Bell – mladý pan Bell – chytala pravidelně horkost, která poté, co ho vystřídal váš předchůdce – starý pan Clemens – , jelikož pan Bell se nechal odvést k oltáři, najednou zmizela. Hádám, že s vaším příchodem se horkost paní Beanové vrátí a ona vás povolá.“
„Už mě povolala. Byl jsem u ní včera.“
Jasmína se rozesmála. „Jak vidíte, svou profesi nebudete muset opustit, jak nedávno naznačoval pan Wollins.“
„Ach, mladý pan Wollins!“ Rupert Collier nechal větřík, aby jeho jméno odnesl do dáli. Na chvíli ztichl, ale pak se k tématu přece jen vrátil.
„Takže George Wollins je váš nápadník?“ prohodil zvídavě Rupert Collier.
„Když už jste se takto přímo zeptal, tak vám odpovím. Obávám se, že ano. Já jsem si ho ale nevybrala. Vybrala mi ho matka,“ řekla Jasmína důrazně.
„Z ničeho takového bych vás ani nepodezíral.“
„Z čeho přesně?“
„Že byste měla tak špatný vkus.“
„Pochybuji, že dívka, jíž by o Georgi Wollinsovi uvažovala, dobrovolně, nebo z donucení, má jakýkoli vkus. Ať dobrý, nebo špatný.“
„Takže vy si ho nechcete vzít?“ ujišťoval se Rupert Collier, i když věděl, že zbytečně.
„Samozřejmě že ne!“ Jasmína se na něj nevěřícně podívala, pak se zarazila nad prudkostí, s jakou tato slova pronesla.
„Vždyť je tak bohatý!“ nadhodil nechápavě.
„Vy mluvíte jako moje matka.“
Rupert Collier se neudržel a dal se do hlasitého smíchu. Sníh a křupání.
„To by ji mohlo potěšit,“ prohodil.
„Ale to, že nesouhlasím s její volbou, ji netěší ani trochu. Ale vám je to jasné, viďte?“
Rupert Collier chvíli mlčel. „Bylo mi to jasné od začátku,“ promluvil nakonec. „George Wollins se k vám nehodí.“
„A kdo se ke mně podle vás hodí?“
Rupert Collier se zastavil a Jasmína udělala totéž. „Já,“ prohlásil sebevědomě.
„Vy?“ pozvedla obočí.
„Ano.“
„Tentokrát asi nechápu já.“
„Ale chápete.“
„Jste až příliš otevřený.“
„To je pravda. Hodně lidí tím popouzím a uvádím do rozpaků.“
„To nepochybně. Už jste takhle uvedl do rozpaků hodně mladých dam?“
„Proč mluvíte jen o mladých?“
„Ach bože!“ vydechla Jasmína.
„Neděste se, to byl žert“ uchechtl se. „Ale odpověď na vaši otázku zní: Ne.“
Pokračování ve čtvrtek 19. 11.
