Článek
Raynor a Moth potřetí. A naposledy. Alespoň dokud nevyjde čtvrtá knížka On the Winter Hill naplánovaná na leden příštího roku. Zatím jenom pro zahraniční čtenáře, my tady si budeme muset počkat. Ale v tomto případě – věřím – se čekání vyplatí, jelikož Raynor je nadána darem slova, jak se říká. A dokazuje to i v tomto díle.
Jako se Bouřlivé ticho z větší části odehrávalo mezi čtyřmi stěnami, na které si jak Raynor, tak Moth museli opět zvykat, a pouze část příběhu se přesunula do náročné islandské krajiny, tak se Po stezkách odehrává v obklopení trávou a vzduchem a deštěm, i otravnými pakomárci.
Na začátku sledujeme chřadnoucího Motha, kterak ho nemoc CBD ovládá den ode dne víc a víc, bere si z jeho fyzických i duševních sil, co může, olupuje ho o vzpomínky i paměť, okrádá ho jako bezostyšný zloděj úplně o vše. I o vůli bojovat a vzdorovat, zvedat se a pokračovat, snažit se. Raynor, která se s tím nechce smířit, což je zcela samozřejmé a pochopitelné, ze zoufalství navrhne novou cestu.
Zemi mýtů a legend a počasí s vlastní náladou.
Skotsko.
A tak se opravdu vydají na novou cestu. Z jednoho treku, velmi náročného, se nakonec stane druhý trek, až se rozhodnou, že Skotsko projdou celé a že i domů se vydají po vlastních nohou, které se díky kilometrům, jichž celkem nachodí tisíc pět set, stanou pevnějšími a jistějšími. Jakkoliv by se Raynor opravdu mohla poučit a boty na túru si prošlápnout…
Raynořino vnímání přírody je citlivé, podobně jako její popisy okolí smíchané s myšlenkami a názory nejen na Mothův zdravotní stav, na putování a jeho léčebné účinky pro tělo i mysl, ale i na stále více se rozšiřující bezdomovectví a lidské nešvary, jimiž přírodě ubližujeme, ač bychom nemuseli. Protože příroda je místem, které se v průběhu roku proměňuje a my se měníme, můžeme měnit, spolu s ní. Nořit se do ní jako do vody, stát se její součástí. Je to tichá síla, již zbytečně a hloupě oslabujeme.
Ale Po stezkách je nejen cestopisem, ale vypráví i o pevném a upřímném partnerství, jehož blízkost a sepětí a sehranost by Raynor s Mothem mohl závidět nejeden pár. Je o sounáležitosti a splynutí, o radosti i smutku. O společných úsměvech i slzách. O tom, co znamená v dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci. Protože Raynor s Mothem zažili to dobré, když se jako velmi mladí našli a postupně vybudovali domov, i to zlé, když následně přišli jak o dům, tak s ním i o práci a úspory. Zažili zdraví a bohužel zažívají i nemoc. Nevyléčitelnou.
Ale naději jdou stále vstříc, krok za krokem.
Winnová, Raynor: Po stezkách, Kazda, vyd. 1., 2023





