Článek
Když Raynor a její manžel Moth ztratili domov, podnikání i veškeré úspory a ke všemu se dozvěděli Mothovu krutou diagnózu, vydali se na cestu táhnoucí se tisíce kilometrů podél anglického pobřeží. To jediné jim ve chvíli, kdy se jejich po léta budovaný svět zhroutil a rozpadl na části, které nešlo dát dohromady, připadalo jako správné.
Nechat se vábit voláním přírody. Voláním divočiny. Nekonečný, často bolestivý pochod mezi zemí a nebem, spočinutí v hloubavém tichu a hebkém objetí přírody, osvěžení mořem a deštěm.
Bouřlivé ticho je pokračováním jejich životního příběhu, jenž se z pobřeží a odlehlých koutů přesunul mezi čtyři půjčené stěny. Moth studuje na univerzitě, aby mohl učit, Raynor si marně hledá práci a společně žijí na faře a vyžívají ze studentské půjčky. Mothův zdravotní stav se však zhoršuje, den ode dne je méně pohyblivý a víc unavený, vzpomínky na jejich život i pochod mu vyklouzávají z ochabující paměti. Proto se Raynor, uvězněná ve své hlavě s bolavými myšlenkami na černou budoucnost, tonoucí v bouřlivém tichu, které kolem ní hučí, pustí do psaní. Chce zachytit jejich zážitky z cesty, jež pro ně tolik znamená, drobné útržky, malinké detaily, co učiní vzpomínku vzpomínkou, protože tohle, to je nezapomenutelné.
A tak začne vznikat Pobřežní cesta. Původně jen jako dárek pro nemocného Motha, soukromý záznam, intimní deník, aby ji rodina po jejím přečtení ponoukla k vydání. Jenže ani sepsání knížky v Raynor neutiší neklid. Ani nemůže, když sleduje Motha bryndajícího čaj, rozsypávajícího cukr všude jinde, než kam patří.
Jedinou cestou je proto… další cesta. Tentokrát na Island.
Bouřlivé ticho je citlivé a poetické zachycení přírody, jež nás může příjemně objímat i nebezpečně svírat, v níž můžeme zklidnit mysl i tělo a najít smysl pro budoucí žití. A když o ni pečujeme s láskou, vrátí nám to. Podobně jako v opačném případě, kdy bez okolků projeví svou nelibost. Raynořin jazyk je stále empatický a bohatý a číst její popisy okolí je radost. Podobně jako vyjádření blízkého vztahu k půdě jako takové. Nemusíte ji přímo vlastnit, postačí, když po ní kráčíte, když se jí dotýkáte, když jí pomáháte, aby mohla růst a kypět. Ona na oplátku pomůže vám.
Koho navíc láká islandská krajina, bude druhým dílem potěšen o to víc, ač tentokrát jde o krátké putování v zemi ledu a sněhu. Většina příběhu se jinak odehrává na faře a následně na farmě, kam se Raynor s Mothem přestěhovali na žádost jejího majitele, jehož se dotkla četba Raynořiny knížky.
Ačkoliv příroda měla v Pobřežní cestě silný hlas, jenž na své síle nic neztratil ani v Bouřlivém tichu, vedle ní zní ještě jiný příběh. Stejně mohutný, ne-li mohutnější. Je to intimní portrét jednoho manželství a partnerského žití trvající čtyřicet let. Dva lidé, kteří se stali jedním. Dvě duše, které splynuly v jednu. Dvě srdce, které sladily rytmus. A takové páry jsou, zvlášť v dnešním konzumním světě, vzácné.
Bohužel.
Winnová, Raynor: Bouřlivé ticho, Kazda, vyd. 1., 2022
