Hlavní obsah

Královny Brna: Reality show, která může spíš škodit než bavit

Foto: blesk.cz

královny Brna, zdroj blesk.cz

Tváří se jako oslava ženské síly a úspěchu. Ve skutečnosti ale mohou Královny Brna ukazovat vše, co podkopává duševní zdraví žen – kult dokonalosti, posedlost vzhledem, závislost na uznání a skrývání vlastní zranitelnosti.

Článek

Reality show v současné době představují nejoblíbenější formát televizní zábavy. Nabízejí divákům emoce, konflikty, luxus, mezilidské vztahy i pohled do životů lidí, kteří se nějakým způsobem odlišují od běžné populace. V posledních letech se však jejich role změnila. Už nejsou jen televizní zábavou. Staly se přirozeným pokračováním světa sociálních sítí.

Díky streamovacím platformám, televiznímu vysílání a sociálním sítím se podobný obsah dostává k milionům lidí napříč generacemi. A právě proto stojí za zamyšlení, jaké hodnoty takové pořady předávají a jak mohou ovlivňovat naše vnímání sebe sama, druhých lidí i světa kolem nás.

Když jsem poprvé viděla upoutávku na seriál Královny Brna, očekávala jsem pohled na ženy, které jsou inspirativní svou prací, osobností nebo přínosem společnosti. Místo toho jsem však měla pocit, že sleduji svět, ve kterém se ženská síla zaměňuje za výkon, sebeláska za posedlost vzhledem a lidská zranitelnost za další obsah určený ke sledování.

Nejde přitom jen o televizní zábavu. Problém vidím především v tom, že seriál může normalizovat některé vzorce chování, které jsou z hlediska duševního zdraví dlouhodobě problematické.

Dokonalost jako povinnost

Už od prvních minut seriál vytváří velmi jasný obraz toho, co znamená být úspěšnou ženou. Estetické procedury, luxusní auta, značkové oblečení, dokonalý make-up a neustálý důraz na vzhled vytvářejí dojem, že hodnota člověka úzce souvisí s tím, jak působí navenek.

Samozřejmě není nic špatného na tom chtít o sebe pečovat nebo se ve svém těle cítit dobře. Problém vzniká ve chvíli, kdy média začnou vytvářet iluzi, že vzhled není pouze součástí identity, ale její hlavní podmínkou.

Pro mladé dívky, dospívající i dospělé ženy může být vyčerpávající sledovat obsah, který opakovaně naznačuje, že úspěšná žena musí být krásná, upravená, výkonná a vždy pod kontrolou. Přirozenost, únava nebo nedokonalost jako by v tomto světě neměly místo.

Ženské tělo se pak nestává domovem, ve kterém bychom se měly cítit dobře, ale projektem, který je potřeba neustále vylepšovat. A právě takové nastavení může u citlivějších jedinců výrazně ovlivňovat vztah k vlastnímu tělu i vlastní hodnotě.

Když se toxicita vydává za autenticitu

Dalším problematickým aspektem seriálu je způsob, jakým zobrazuje mezilidské vztahy.

Pomluvy. Pasivní agrese. Manipulace. Rivalita. Emoční výbuchy. Napětí.

Konflikty jsou přirozenou součástí každé reality show. Bez nich by podobný formát pravděpodobně nefungoval. Problém však nastává ve chvíli, kdy jsou prezentovány jako běžná součást ženských vztahů a komunikace.

Seriál může v divácích posilovat stereotyp, že ženy si navzájem nepřejí úspěch, soupeří mezi sebou a budují vztahy na základě rivality. Takové zobrazení nejen zkresluje realitu, ale zároveň normalizuje chování, které je ve skutečném životě destruktivní.

Přitom skutečná síla člověka nespočívá v tom, že nikdy nepochybuje, nikdy nebrečí a nikdy neukáže slabost. Naopak. Psychická odolnost často znamená schopnost požádat o pomoc, nastavit si zdravé hranice, přijmout vlastní nedokonalost a nebát se být autentický.

Právě tento rozměr však v podobných pořadech často chybí.

Luxus jako náplast na vnitřní prázdnotu

Na seriálu je zajímavý jeden paradox.

Na jedné straně ukazují životní styl, který mnoho lidí obdivuje a po kterém touží. Na straně druhé lze mezi řádky vnímat nejistotu, osamělost, potřebu neustálého uznání nebo tlak být stále lepší, úspěšnější a dokonalejší.

Místo hlubší reflexe těchto témat však divák často dostává další luxusní prostředí, další dramatickou scénu nebo další důkaz společenského statusu.

Vzniká tak dojem, že vnitřní nespokojenost lze vyřešit penězi, pozorností okolí nebo dalším viditelným úspěchem.

Jenže psychika takhle nefunguje. Člověk může mít krásný domov, úspěšnou kariéru, značkové oblečení i tisíce sledujících na sociálních sítích a přesto se může se cítit osamělý nebo nešťastný. A právě influencerská kultura často vytváří iluzi, že štěstí je něco, co lze vytvořit pomocí správného obrazu.

Královny Brna jako prodloužená ruka sociálních sítí

Dnešní reality show už dávno nejsou oddělené od online světa a sociálních sítí.

Diváci nesledují pouze televizní postavy. Sledují zároveň profily na Instagramu, spolupráce se značkami, obsah na sociálních sítích a pečlivě budovaný veřejný obraz jednotlivých účastníků.

Tím se stále více stírá hranice mezi realitou a marketingem.

Už dávno jsou pryč doby, kdy reality show, byla jen reality show. Dnes jsou tyto pořady

Z evolučního hlediska přitom lidský mozek není připravený na každodenní porovnávání s desítkami nebo stovkami idealizovanými životy. V minulosti se lidé srovnávali především se svou komunitou. Dnes máme během několika minut možnost sledovat zdánlivě dokonalé životy lidí z celého světa.

Výsledkem je rostoucí tlak na výkon, vzhled i společenský úspěch.

Není proto překvapivé, že odborníci dlouhodobě upozorňují na nárůst úzkostí, poruch příjmu potravy, nízkého sebevědomí nebo vyhoření. Samozřejmě nelze tvrdit, že za tyto problémy mohou reality show. Mohou však být jedním z faktorů, které tento tlak dále posilují.

Možná největším problémem podobných pořadů není luxus ani dokonalost. Je jím skutečnost, že lidská bolest se stále častěji stává součástí zábavy.

Čím silnější emoce, čím větší konflikt a čím větší zranitelnost, tím větší sledovanost. Osobní krize se mění v obsah, který přitahuje pozornost publika a plní algoritmy sociálních sítí.

Jenže duševní zdraví není estetika. Trauma není forma zábavy. Lidská zranitelnost by neměla být komoditou, kterou lze proměnit ve sledovanost, reklamní spolupráce nebo finanční zisk.

Může se stírat rozdíl mezi realitou a zábavou?

Častým argumentem je to, že jde pouze o televizní pořad a že by jej diváci neměli brát vážně, pouze jako jakousi formu zábavy.

Jenže média, ať už ta tištěná, nebo obrazová, jako je televize, nejsou jen pasivní zábavou.

Pomáhají vytvářet společenské normy, ovlivňují naše představy o úspěchu, vztazích, kráse i celkové hodnotě člověka. Formují očekávání, která máme vůči sobě i vůči ostatním.

Zvláště zranitelnou skupinou mohou být mladí lidé, kteří si teprve vytvářejí vlastní identitu, ale také starší generace, které byly zvyklé mediální obsah jako důvěryhodný zdroj informací.

Pokud nám budou média dlouhodobě prezentovat ženy jako objekty hodnocení, zdroje konfliktů nebo symboly statusu, nelze se divit, že stále více lidí bojuje s pocitem, že nejsou dost dobří, dost úspěšní nebo atraktivní.

A co na konec?

Nejde o to zakazovat reality show ani určovat lidem, na co se mají dívat. Každý z nás si vybírá zábavu podle svého vkusu.

Otázkou ale zůstává, jaké hodnoty chceme jako společnost dlouhodobě podporovat.

Pokud budeme ženskou sílu zaměňovat za dokonalý vzhled, úspěch za počet sledujících a lidskou hodnotu za schopnost zaujmout kameru, nemůžeme se divit, že stále více lidí v naší společnosti bojuje s pocitem, že nejsou dost.

Možná největším problémem Královen Brna není to, co ukazují, ale to, že některé z jejich poselstvích začínáme považovat za normální.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám