Článek
Často jsme jako děti slýchávali, že staří lidé jsou moudří, sečtělí a zkušení, a měli bychom si jejich rad a názorů vážit. Vzpomínám na vyprávění prababičky, která toho zažila opravdu hodně a dokázala se s těžkým osudem poprat. Ve 13 letech ji rodiče vyslali přes celou republiku do služby k bohatému statkáři, zažila válku, hlad a bídu, a když se vdala a polepšila si, žila dál velmi skromně. Ráda naslouchala ostatním a na dětská trápení vždy našla nějaký lék. V dospělosti jsem pochopila, že ne každý starý člověk je stejný jako prababička. Poznala jsem seniory, kteří měli k moudrosti hodně daleko. Možná má starší generace více zkušeností, ale rozhodně se nedá říct, že kdo je starý, je také moudrý.
Nedávno jsem jela s 12letým synem k lékaři autobusem. Pohodlně jsme se usadili a hned na příští zastávce přistoupil starší muž. Doslova nás hypnotizoval pohledem, abychom ho pustili sednout. Syn to vycítil, zvedl se a nabídl místo. Zřejmě tím překvapil i sám sebe, proto se pyšně rozhlédl a čekal poděkování. Jenže toho se rozhodně nedočkal. „To ti to trvalo chlapče. Možná jsi doufal, že se zvedne někdo jiný, viď? Já, když jsem byl malý, to by mi táta dal, kdybych okamžitě nevystartoval,“ vyjádřil muž kolem šedesátky svůj dík. Odmítla jsem to jakkoli komentovat, syn se provinile zadíval na podlahu a nadšení z dobrého skutku rychle vyprchalo. Když jsme přišli do čekárny k lékaři, bylo narváno. Asi po půl hodině vytáhl syn z kapsy mobilní telefon a začal hrát hru. Vedle sedící babička mu chvilku koukala přes rameno a pak se zeptala, co má v mobilu tak důležitého, že ho musí vyndavat i u doktora. Chlapec neodpověděl a hrál dál. Tiše jsem ženu pozorovala, jak neustále pokukuje po telefonu. Zaklepala synovi na rameno a o něco silnějším hlasem se tázala, proč si raději nepovídá s maminkou. Slušně přerušil hru a odpověděl, že mu maminka řekla, aby byl v čekárně potichu. Také poznamenal, že na tom nevidí nic špatného, protože má mobil ztlumený a že ho zase nebaví čtení reklamních letáčků, které babička držela v ruce. „Takhle se dneska mluví se starými lidmi! Kluk čumí do mobilu, neodpovídá a ještě mi vyčítá čtení letáků. To já říct jako malá staršímu člověku, to by facky létaly a dnešní rodiče nic, ještě je v tom podporují,“ zaburácela stařenka a významně se podívala nejen na mě, ale i na další osazenstvo čekárny, aby její „moudrá slova“ někdo podpořil. Kupodivu se nikdo nepřidal. Bohužel další útok ze strany zkušeného stáří přišel zanedlouho, když si chtěl syn v nemocničním bufetu vybrat zákusek a nemohl se rozhodnout, jestli si dá laskonku nebo věneček. Dobroty vypadaly lákavě a vůbec se nedivím, že si nemohl vybrat. Uprostřed sladkého snění ho vyrušil hrubý hlas: „Co zdržuješ, chlape! Nejdřív si máš rozmyslet, co chceš a pak teprve jít k pultu. To za našich mladých let na výběr nebylo a tady mladej si nemůže vybrat!“ Pustili jsme nervózního dědu před sebe a poté v klidu pokračovali v nákupu.
Pro syna to bylo velké vystřízlivění. Staré a nemohoucí lidi často litoval a najednou zjistil, že to nejsou jen hodní starouškové, ale dokážou být i protivní, nepřející a zlí. Vysvětlila jsem mu, že moudrost by sice měla přicházet s věkem, ale nemusí. A naopak, i mladý člověk může být chytrý. Nicméně ani po těchto zkušenostech nesmí všechny staré lidi házet do jednoho pytle, protože nikdy nevíme, čím si prošli. Syn sice tvrdí, že stáří není nemoc nebo zásluha, že staří přece budeme všichni. I tak se přimlouvám za určitou dávku respektu a tolerance. Ale z obou stran!
Zdroj citátu: https://citaty.net/citaty/280557-osho-moudrost-neprichazi-se-starim-ruku-v-ruce-muzes/
