Článek
Jediné, co mám ve svých rukou je můj život. Ta chvíle. Moje myšlenky, co vysílám ven, ať se dějí.
A pak vidím. Ovlivňuji jimi i své tělo, co se léčí či churaví. Tělo krmím stravou, co je čistá a prospěšná. Potom se energie projevuje jako radost a dobré pocity z žití.
Jsme projeveni. Bez lží a falší.
S čistým štítem stojíme a díváme se na sebe jako do zrcadla. Vidíme, že všechny masky padly.
Jsme osvobozeni. Sami sebou. Svým pocitem klidu.
A my tu vždy byli. V pořádku. A správně.
Náš svět se ucelil. A my víme, kam směřujeme. Jdeme cestou svého srdce. Používáme však i rozum. Ale srdce udává směr. Rozum ho následuje. Drží se za ruce a jdou spolu.
Směřují tam v lásce a hojnosti. Nic víc není třeba. Žádné háčky už nás po té cestě nedostanou.
Vidíme, že naše klikatá cesta byla nutná. K vývoji sebe. K uvědomění si toho, kdo jsem.
S úsměvem AnJel.
