Článek
A zlaté do něj padá. Třpyt hvězdného nebe. Padá sem dolů k nám.
A já naslouchám. Té melodii, té scenérii. Klidu a lásky.
Vesmír nám posílá vzkazy. A vhledy. Abychom uviděli tu krásu života. A vnitřního světa. Je očarující.
Mává na nás jako rozpustilý klučina. Chce si s námi hrát a radovat se. My pozorujeme jej a mimoděk se usmíváme. Je to štěstí. Co klíčí v nás. Ukazuje nám tu radost. Konečně. Osvobozujícím způsobem.
Vše je náhle vidět jinak. Když otevřeme oči, je vše jasnější. V nás. Ty nefunkční programy jsme nechali někde za sebou. Jsou totiž nefunkční.
Do této přítomnosti je tahat nebudeme. Nemůžeme už. Není dovoleno sem vstoupit s nimi. Co nás dříve tížilo, teď se rozplynulo. Je uklizeno.
Jdeme a rozhlížíme se. Zdá se, že padly klapky z očí. A my vidíme Nový svět. A ten nás vítá.
S úsměvem AnJel.
