Článek
Ó, jaká to úleva. Když mohu se opřít sama o sebe. Bez berliček a bez toho, že jsem. Na někom závislá.
Pocit jistoty. V sobě samém. V napojení na Vesmír. Je také tak nekonečný. Jako já a mé nitro.
Koukám na tu propojenost.
V srdci neskonalou vděčnost. Za to, že ušla jsem tu cestu. Co osvobozuje a dýchá dneškem. Dnes. Teď. Jsem.
Jsem to já, tak hluboká. Tmavá a přitom zářící. Jako hvězda na černočerné obloze.
A v srdci klid. Jímavý. Milosrdný. I laskavý. Je téměř hmatatelný.
Já proléčuji sebe. I tebe. My v propojenosti.
Jeden s druhým léčíme vše, co těžké bylo a vykračujeme nohou bez tíže.
S úsměvem AnJel.
