Článek
Zase kolísám. Na svojí cestě. Mám vratký krok bez cíle.
Vše za mlhou. Já nevím, kde jsem a kam se dát. A tak stojím a přešlapuji. Na tom místě. Zdá se mi, že dlouho.
A svět běží. Ba přímo utíká. Veškeré hemžení lidstva. Tu míjí se mi před očima. Já stále zkoprnělá. Snad v úžasu, snad v pochybách.
Jsem. Kam vydám se já, ztracená?
Chci vidět pevný bod. Ten však ve mně. Jest.
Tak znovu vstupuji do bažin a probírám tu hmotu. Prociťuji a znovunalézám.
Klid a styčný bod. Bez strachu a nejistoty. Je tam. Jen nebyl chvíli vidět. Zas balastem byl překryt. By mohl být zas znovu nalezen.
Ó, děkuji. Že zahlédnout tě smím. Tys mým nejkrásnějším tajemstvím.
S úsměvem AnJel.
