Článek
Jsou v něm vetkány všechny mé prohry i drobná vítězství. Je v něm mnoho obyčejných i neobyčejných chvil. Jsem to já, co je ve mně vytvořeno.
Je to život, co mě chtěl žít. A já jeho. Jsem tam zachycena, jak se trápím, i jak se umím radovat. Jsou tu odstíny zloby i laskavého přemítání.
To je obláček, co jsem žila a žiji. Já nad ním lehce ponořena v sebe.
Co dříve trýznilo mne, nyní překonáno. Lekce zvládnuty, já poučena. Dotáhnout je třeba vše do konce. Zdárného či nezdárného. Kdo ví. Jaký bude.
Je ten, co vždy si přála mít. Se srdcem plesajícím. Co je nad bolestí a trápením.
Plovu na místě, kam toužila jsem doplavat. A rozhlížím se po klidné hladině. Tu zavane vánek a občerství mou tvář. Je mladistvá, ač prošla věky.
Vítám každý den v usebrání sebe. A v tvojí přítomnosti tvořím kroky příští.
S úsměvem AnJel.
