Článek
Nebudu dávat víc než mohu. Svůj díl zachovávám pro sebe.
Kdybych dávala víc a nic se mi nevracelo, za čas bych se vyčerpala. Byla bych frustrovaná. Nenaplněná. Neoceněná. A ten známý pocit už nechci žít. Dávám mu vale.
Teď jsem na řadě já. Zcela nesobecky. Jen pro to, že jsem ve zdravé sebelásce. A tou se naplňuji.
Stavím se na své nejvyšší místo.
A rozhlížím se po okolí. S tím zářným pocitem, že jsem milovaná. A miluji.
Nikdo nad tímto pocitem nemá moc. Jen já sama. Má duše se třepotá blahem. Jsem.
S úsměvem AnJel.
