Článek
Nic nehraj. Žádné hry.
Každý zrcadlí ti tvoji nevyléčenou část. Proléčuj. Už vidíš kde?
Buď k sobě laskavá. Ty víš, co je třeba pofoukat, pohladit.
Léčíme sebe. I svět. Potřebujeme si ten léčivý čas dopřát. A tak fungujeme. Ty velké rány zacelujeme. Svojí láskou. Které máme dostatek.
Proudí k nám, je všeprostupující.
Já vždy starostlivá až úzkostná. Ty zase bez starostí a volný. To je náš svět.
Já hodně uvolňuji sebe. Abych svobodně a volně mohla dýchat. A tvořit.
Ty úzkosti vytvarovaly mě k veliké mé citlivosti. Zpracovávám vše v tichu, daleka od davů.
Můj přítel je lesní pěšina a nebe nad hlavou. Tam můj domov a klid. Co rozprostírá se i uvnitř.
S úsměvem AnJel.
