Článek
Vše se mi zdá tmavé. Jdu chodbou života. Polarity. Ten krok je dnes moc dlouhý.
Bože, už nemohu… Jít. I dech je dnes pomalý. Je tma a druhý pól.
Polarita člověka. Polarita děje. Polarita života. Jsme v ní. Procházíme branou světla a stínu. A tak to příjímám. Respektuji.
Vnímám tu druhou sílu. A nechávám ji projít. Projít sebe jí. Vím totiž, že bránit se tomu nepomůže. Zůstávám jen tak. Procházím. Tou branou noci. Je tak tmavá.
Stíny rozehrávají příběhy, kterými se neřídíme. Jsou tu v podvědomí. Jsou tu. Tak blizoučko. Procházím tou změtí a vnímám to přijetí. Všeho. V jednom.
Je to namíchaný koktejl. Tma - světlo. Probleskuje. Konečně. Malý záblesk. Je tam. V tom koktejlu. Života, kterým jsme.
Jdeme přes vše temné, v nás, v okolí a příjímáme.
Jsme svobodní. Dovolujeme si to. To příjímání. Sebe.
S úsměvem AnJel.
