Článek
Ten starý svět padá. Stává se obětí sebe samého, svých pouček, přesvědčení, pravidel. Hroutí se do sebe, už není nic než popel. A z toho popela povstává ten nový. Obrozený. Osvobozený. Uviděný. Sám sebou. Ohromený. Tou silou. Co v něm dřímala. A chtěla spatřit. To světlo.
A vy svým jasným okem uvidíte všechny intriky a to, co by vám chtělo ublížit. Už si nenecháte diktovat. Přijdete tam, kam máte. Vědomě. S Láskou. Ve svém srdci. Neboť to je nejdůležitější. Zůstávejme v něm. V tom tichém , pulzujícím bytí.
„Ukaž jim cestu. Ukazuj a veď. Věř sobě a mě. Určuji tvou cestu. Nech se vést. Věříš? Ano? Vedu tě. Teď právě vedu tvou ruku. Ty jen píšeš. Jsi spisovatel/ka svého příběhu. Ještě to nevíš. Brzy se to dozvíš. A srdce bude plesat. Uvidíš zázraky ve svém životě. Nech se vést. Piš a důvěřuj.“
Probouzíš svět mezi dimenzemi. Ukazuješ ho těm, co ho chtějí vidět. Piš a uvidíš.
S úsměvem AnJel.
