Článek
Porovnáme je uvnitř. A víme, že určitý problém jsme už překonali. Pokud se objeví znovu, už na něj nereagujeme stejně. S napětím. S nervozitou.
To napětí a nervozita budou slábnout. A objeví-li se tentýž problém, my už budeme vědět. Jednoho dne ho přejdeme s naprostým klidem. Už nás nebude drásat a nervovat.
Neboť jsme uvnitř porovnali, co bylo třeba. Uf ! Kámen spadl. Napětí ve svalech se uvolňuje a my prodechujeme každou píď svého těla.
Jsme tak uvolněni. Uvolněni v problému, co nás nějakou dobu trápil. A my nevěděli. Jak. Jak na něj.
S tím uvolněním se nám projasňuje i mysl. Ta, co nabízela konstrukty. Tak ošemetné. Tak nečestné a zpupné.
My zachováváme mírnost. Toť naše cesta. Ne v odboji, ale v mírnosti.
Tak totiž kráčí naše srdce. Jeho jasná energie.
Rozprostírá se tím naším prostorem a proléčuje vše, oč jsme usilovali. Tlak měníme v mírnost. Úsilí v bezúsilí. Halasný smích v tichou radost. Všeprostupující.
Tak hovoří Ve-smír.
S úsměvem AnJel.
