Článek
Neboť ten čas pro prozření byl nutný.
Nikomu nic nevnucuj, neb každý jdeme svým časem. A docela je možné, že cesty se rozetnou. A každý sám za sebe. Bude uvolněně kráčet.
Jeho zranění už ho nebudou tlačit, ale půjde s nimi zajedno. Vyrovnán.
A nebo taky ne. Každý svým časem jdeme. A směřujeme. Ke světlu, v němž je nám blaho. Tam nic nepotřebujeme.
Neboť jsme celiství. Tam my se uzdravili. Přijmuli všechny své části a rozkvetli do ladného květu.
Tam ráj, co nosíme v sobě. Tu klidnou krajinu, co rozprostírá se ve mně, vidím i okolo. Vnitřek spjatý s vnějškem. Alespoň na okamžik. Ale krásný a vědomý.
S úsměvem AnJel.
