Článek
Vážím si stínu, co mám v sobě. Protože bez něj bych nebyla, kdo jsem. On připomíná mi odvrácenou tvář.
Abych přenesla se snáze přes stinné stránky tvoje. Neboť každý je máme.
A s tímto vědomím jdu žitím svým. Srovnaná s tím, co je.
Konám tak, abych mohla žít, co by mohlo být. Dobré.
A pohřbívám to, co by mohlo táhnout mě dolů.
Žiju každý okamžik, co odráží se v lesku očí mých. Pokorně a s vděčností jej přijímám.
My dobrý domov vytvořili pro myšlenky své. Však, i když strachy vytanou, my víme, že naším domovem je důvěra. V lásce.
Ten vztah je zpečetěn. Přes rokle hluboké a hory vysoké, my došli jsme až sem. Tu rozprostřena krajina míru.
S úsměvem AnJel.
