Článek
Já jsem se snažila žít, jak nejlépe jsem dokázala. V zajetí těch minulých programů. A teď už snaha nefunguje. Opouštím programy strachů, a jdu cestou pravdy.
K sobě. V sobě. Je zřetelná. Nechce jít převlečená za lež.
Je jasná. Dává mi směr. Jdu. Bez složitostí. Toto jsem já. Žádné temnosti, vše je hodné mně. Uctívám svůj život. Uctívám sebe a jsem v tom dobře. Je mi dobře. Sama se sebou.
Ten pocit přetrvává. Je uvnitř a neskrývá se. Není už za co. Opona padla. Je vedví. Je čisto. Bude čisto. Držím svůj směr.
Nevydávám soudy. Jsem v laskavosti. To stačí.
Kolébám své vnitřní dítě a s ním docházím pokoje. Už nebojuji. Nechci to mít jinak. Mám to tak.
A pociťuji klid, co se rozestupuje mnou. Je blahodárný a léčivý.
Bez křiku a zloby. Bez dokazování. Žiji naplnění. Uvnitř. Co projeví se navenek.
S úsměvem AnJel.
