Článek
Ať všichni dojdou přes složitosti mysli do svého klidu. Tam, kde svítí jasnost a jednoduchost. Tam sídlí láska bez podmínek.
Jdeme k ní krůček po krůčku. Ti, kdo jsou před námi, nám ukazují cestu. Zvedáme hlavu a naciťujeme svým srdcem tu nejsprávnější cestu.
My víme. Srdce ví. My následujeme jej. A odkrýváme poklady Sebe.
Co vidíme zrcadlit v druhých je odrážející láska naše. Neberme vše příliš osobně. Zasmějme se tomu. Usmějme se na život. Ten nás vybízí k úsměvu. Často k smíchu. Smějme se. Je to nakažlivé. Ten výbuch smíchu, kdy nelze přestat.
Smíchem léčíme své tělo i mysl. Nejsme blokovaní. Jsme spontánní. A uvolnění. Protože můžeme. Můžeme si to dovolit.
Přestaňme smutnit z toho, že něco nemáme, že nejsme dost, že vše stojí za starou belu. Otočme se k těm myšlenkám zády a začněme tvořit nový den.
V radosti a s úsměvem, s vírou. Vše je totiž možné.
S úsměvem AnJel.
