Oběti versus stát: Kdo nese důkazní břemeno při odškodnění za sterilizace? Reakce na vaše komentáře

Řízení o žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky sterilizovaným osobám je řízením správním. Proto se i zde uplatní zásada materiální pravdy. Ministerstvo zdravotnictví musí zjistit stav věci, o které nebude důvodných pochyb. Účastníci a účastnice řízení jsou sice povinni označit důkazy k prokázání toho, co tvrdí. Za dostatečné zjištění skutkového stavu nesou ale nakonec vždy odpovědnost úřady. Na tom nemění nic ani ustanovení § 6 odst. 2 nového odškodňovacího zákona z roku 2021 (č. 297/2021 Sb.). To ukládá žadatelům a žadatelkám povinnost označit listiny a jiné důkazní prostředky na podporu svého nároku.

Bohužel se v průběhu posledních dvou let opakovaly případy, kdy úřad po konstatování skartace zdravotnické dokumentace dokazování ukončil. A ministr tento postup posléze potvrdil. Proto Nejvyšší správní soud (NSS) v rozsudku ze dne 14. 11. 2023  zdůraznil, že správní orgány musí žadatelky v průběhu řízení pregnantně poučit o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzeného nároku. Ve výzvě se přitom musí objevit, o jaké návrhy se může jednat. NSS zdůraznil, že žadatelky jsou právními laiky a poukázal na účel odškodňovacího zákona (podrobněji viz článek ze dne 21. 12. 2024). Současně NSS sám opětovně uvádí, že myslitelným důkazem je svědecká výpověď.

Aspekt porušování základních zásad správního řízení je zřejmý a nepopiratelný. Ministerstvo rezignovalo na odpovědnost za zjišťování pravdy. Úřad neplnil svou poučovací povinnost vůči žadatelkám. Řízení trvala měsíce či roky. A některá samozřejmě běží i dále. Nehledě na to, že 2. 1. 2025 končí lhůta na podání žádostí o odškodnění. Otázkou ale zůstává, jak naložit se samotnou složitou důkazní situací týkající se protiprávnosti zákroků. Jak ověřit, že ženy se sterilizací nesouhlasily.

V předchozím článku jsem se vyjádřila kriticky o státu, který dnes prostřednictvím svého ministerstva žadatelky vystavuje dalšímu trápení. A v desítkách Vašich komentářů se objevil názor, že „ženy většinou se zákrokem souhlasily, podepsaly dokonce papíry, jenže teď samozřejmě účelově tvrdí, že nevěděly, o co se jedná“. Co na to Nejvyšší správní soud? Ve svém rozsudku ze dne 14. 11. 2023 uvedl toto: „Je třeba postupovat citlivě s ohledem na situaci žadatelek. Správní orgány by jim proto měly vycházet maximálně vstříc, a to tím spíše, že na jim způsobené újmě má zásadní podíl stát, který se svá pochybení snaží alespoň do jisté míry odčinit“. Oproti Vám, komentujícím, je tak státní moc soudní velkorysá. Spíše než případy možných „podvodných“ žádostí o odškodnění adresuje situaci skutečně oprávněných. A volá po empatii a citlivosti. Zadruhé pak velmi příhodně neopomíná, kdo je původcem škod.

Nejvyšší správní soud později upřesnil správný postup ministerstva. K zamítnutí žádosti o peněžitou částku za protiprávní sterilizaci může ministerstvo v souladu s rozsudkem NSS ze dne 4. 7. 2024 přistoupit v těchto případech:

1. pokud obstará zdravotnickou dokumentaci, z níž zjistí, že ke sterilizaci žadatelky buď nedošlo, nebo ta nebyla protiprávní (typicky byla provedena na základě jejího nezpochybnitelného informovaného souhlasu), a současně nic nebude nasvědčovat nedůvěryhodnosti takové zdravotnické dokumentace.

2. pokud i navzdory neexistenci zdravotnické dokumentace nebudou tvrzení žadatelky o peněžitou částku na první pohled hájitelná a pokud správní orgán ani přes případné vlastní kroky ke zjištění stavu věci nezjistil nic, co by nasvědčovalo jejich důvěryhodnosti.

3. pokud žadatelka sice předestře hájitelná a na první pohled pravděpodobná tvrzení, správní orgán je však zpochybní a prokáže, že existuje jiné objektivní vysvětlení popsaných dějů a skutečností.

Milí komentující, několik slov závěrem. I pokud existují takové žadatelky, která skutečně se sterilizací souhlasily a nyní tvrdí opak, nelze celou odškodňovací praxi bez dalšího onálepkovat jako „tunelování“. Celá problematika je vysoce citlivou záležitostí. Je třeba zohlednit nejen objektivní důkazy, ale i specifika situace, jako byl tlak, podmínky, informovanost a okolnosti zákroku. Systém odškodnění nemůže vycházet z presumpce podvodu, ale z principu spravedlnosti a snahy napravit zásadní historické křivdy. Případné výjimečné zneužití tohoto systému by mělo být řešeno individuálně, nikoliv zobecněním na všechny žadatelky a jejich stigmatizací.

Autorem tohoto textu je právnička a členka Českého helsinského výboru.

Projekt byl realizován za finanční podpory Úřadu vlády České republiky. Výstupy projektu nereprezentují názor Úřadu vlády České republiky a Úřad vlády České republiky neodpovídá za použití informací, jež jsou obsahem těchto výstupů.

Seznam zdrojů