Článek
Hlučné skupiny turistů — většinou mladí lidé z Británie, Nizozemska, Austrálie — přecházely z baru do baru v doprovodu průvodce s megafonem a cedulí. Pivo teklo proudem, smích se odrážel od středověkých zdí a sousedé sledovali dění z oken s přísným výrazem.
Ty časy pomalu odcházejí.
Od listopadu 2024 Praha oficiálně zakázala organizované noční pub crawly — hospodské túry — mezi 22:00 a 06:00. Za porušení hrozí pořadatelům pokuta až 100 000 korun. Toto rozhodnutí se stalo jedním z nejhlasitějších turistických skandálů posledních let a postavilo město před zásadní otázku: jaké turisty Praha vlastně chce přivítat?
Město, které se unavilo samo sebou
Praha žije s paradoxem již dlouho. Středověká architektura, Karlův most, Pražský hrad — to vše přitahuje miliony návštěvníků. Jenže s nimi přišla i jiná turistická kultura: hlučná, jednorázová, levná.
„Nechceme podporovat levný alkoholový turismus, který je bohužel v Praze stále velmi rozšířený,“ otevřeně prohlásil Adam Zabranský, člen městské rady a autor návrhu zákazu.
Jeho slova podpořil náměstek primátora Jiří Pospíšil: město hledá „kulturovanějšího, movitějšího turistu — ne někoho, kdo přijede jen na krátkou dobu, aby se opil.“
Čísla mluví sama za sebe. V roce 2025 navštívilo Prahu 8,3 milionu turistů s přenocováním — to je více než šestinásobek počtu obyvatel města. Turistický poplatek přinesl do rozpočtu 933 milionů korun. Vedle těchto rekordů ale stojí stížnosti místních obyvatel na hluk, nepořádek a pocit, že vlastní město jim přestalo patřit.
Reakce: mezi protestem a pochopením
Reakce na zákaz byla rozporuplná. Pořadatelé pub crawlů nezůstali zticha. Jeden z nich, majitel agentury s čtrnáctiletou praxí, se ohradil: „Žádný pořadatel pub crawlu nedostal od města pozvání k dialogu. Právě my udržujeme skupiny pohromadě a pomáháme policii udržovat pořádek na ulicích.“
Jiné firmy varovaly: bez průvodců budou turisté po barech chodit stejně — jen bez dozoru a hlasitěji.
Místní obyvatelé přijali zprávu převážně s úlevou. Na sociálních sítích a fórech se Češi podělili o osobní příběhy: o probdělých nocích, odpadcích pod okny, o obtížích, které se postupně staly normou. „Konečně,“ psala řada z nich.
Součást velkého obratu
Zákaz pub crawlů není ojedinělým rozhodnutím. Zapadá do širší strategie přeformátování turistického obrazu Prahy.
Souběžně město omezilo pronájmy bytů přes Airbnb v centrálních čtvrtích, zakázalo turistům pohybovat se v určitých zónách v karnevalových kostýmech a zpřísnilo kontrolu hluku v nočních hodinách. Cílem je odklonit se od masového „víkendového“ turismu a přilákat ty, kteří zůstanou déle, utratí více a respektují město.
Tento trend je již patrný ve statistikách. Přibližně 70 % zahraničních hostů Prahy přebývá ve čtyř- a pětihvězdičkových hotelích. Obchodní ředitel Prague City Tourism Michal Drobík zaznamenává „zřetelnou poptávku po kvalitnějších službách a rostoucí útratu turistů.“
V tomto kontextu je výmluvný i debut průvodce MICHELIN Guide Czechia — prvního v historii země, který zařadil Českou republiku mezi 16 nejzajímavějších kulinářských destinací světa. Gastronomie se stává novou tváří českého turismu.
Praha jako zrcadlo Evropy
Praha není první ani poslední. Bali omezuje počet návštěvníků na plážích. Benátky zavedly vstupní poplatek do centra. Amsterdam přesouvá hotely za hranice kanálů. Barcelona vychází do ulic proti přeturistování.
Je to příznak společné nemoci: měst, která se stala obětí vlastní přitažlivosti. A společné hledání odpovědi na otázku — lze být turistickým magnetem, aniž by utrpěla kvalita života těch, kdo zde žijí?
Praha si volí svou odpověď. A činí tak s přímočarostí, která je Čechům vlastní: ne prostřednictvím měkkých výzev k odpovědnému cestování, ale skrze konkrétní zákazy a pokuty.
Co dál?
Kritici pochybují o účinnosti zákazu. Turisté, kteří chtějí chodit po barech po 22:00, nezmizí — budou to dělat jednoduše bez průvodce. Část provozovatelů pub crawlů se již přizpůsobuje: přesouvá programy na večerní hodiny, mění formát na „kulturní noční túru“ se zastávkami v řemeslných pivovarech a vyprávěním o místní pivní tradici.
Možná právě v tom tkví budoucnost. Ne v odmítnutí piva — Česká republika je koneckonců světovým lídrem ve spotřebě piva na hlavu — ale v přehodnocení toho, jak a kde ho pít. S respektem k městu, k sousedům, k tradici.
Praha vždy uměla proměnit vlastní rozpory v kouzlo. Je důvod věřit, že se jí to podaří i tentokrát.
