Článek
Sedím v kavárně a čtu si, u toho mi v hlavě běhá mnoho myšlenek. Chtěla bych se s vámi o ně podělit.
Začnu s věcí tak známou, že ji lidé považují za naprosto normální. Víte, druzí se bojí, co si o nich ostatní myslí. Ujistím vás, že já si tím také stále procházím. Dokonce jsem se bála chodit sama. Co když si ostatní řeknou: „Proč je sama?“, „Nemá kamarády?“, „Je divná!“ a podobně.
Přitom je to naprosto v pořádku, trávit čas sám se sebou, a to mě dostalo sem.
Začala jsem trávit čas sama se sebou, dopřávám si ty krásné chvíle a cítím se dobře.
Většina lidí přemýšlí tím způsobem, že někde jdou a myslí, že je ostatní soudí. Třeba někdo ne až v takové míře, ale všem někdy hlavou projely takové myšlenky. Jenže jsem si uvědomila, že většina lidí je příliš zaneprázdněná svými myšlenkami, než aby měli čas nás soudit.
Na sociálních sítích často vidíme, jak influenceři mluví o kvalitním času stráveném sami se sebou a sebelásce, jenže nám to podávají v souladu se spoluprácemi, tudíž se z těchto velice podstatných věcí stává marketing. Nevím, jak to vnímáte vy, ale produkty nám nezaručí, že se budeme cítit sami sebou.
Moje myšlenka je ale taková…
Když si dopřáváte čas strávený sami se sebou, tak se postupně dopracováváte k sebelásce, která je důležitá.
A to, že o tom píšu, neznamená, že jsem našla sebelásku, ale cítím, že jsem na správné cestě.
Pro každého znamená sebeláska něco jiného, ale začala bych tím, abyste se vůbec zamysleli, co to pro vás znamená.
To mě přivádí k tomu, proč se mi líbí velká města. Ve velkoměstech je něco kouzelného – možnost se zastavit a pozorovat. Já osobně mám ráda metro. Je to místo, kde člověk vidí, že jsme každý úplně jiný. Máme svůj styl, jiné příběhy a životy. Přesně tohle mi dodává pocit sebejistoty, protože tam jsem pro ostatní neviditelná, ale zároveň sama sebou.
Zkuste se na chvíli zastavit, klidně jen na tři minuty, a zamyslet se: Dopřávám si dostatek času, který potřebuji, abych se cítila dobře? Trávím vůbec někdy čas sama se sebou? A jestli ne, proč?
