Hlavní obsah

Kolik existuje pohlaví? Problematika genderu a svobody názoru

Foto: Gerd Altmann, Pixabay

Čas od času narazím ve společenských vodách na téma počtu pohlaví. Asi jsem staromilec, ale toto téma zdá se mi v mnoha ohledech nepochopitelné.

Článek

V současnosti je svět rozpolcen. Na straně jedné jsou vyspělé státy, jak sami sebe vzletně nazýváme, a na straně druhé ty rozvojové. Rozvojová strana světa řeší povětšinou jiné problémy než my, kteří máme to štěstí a řadíme se ke skupině první.

Naše společnost se nestará o to, aby všichni měli co jíst a kde spát, ale řeší (pokud to přeženu), kolik druhů toalet má kde být a jak se máme oslovovat. Věci, které jsou z pohledu existence zcela malicherné.

Připadá mi, že naše civilizace v některých ohledech neví co se sebou a jak tu svoji svobodu vlastně pojmout.

„Kam patřím, co mám dělat?“ toť otázka současnosti.

Jakou vybrat školu, práci, dovolenou, jestli založit rodinu nebo ne. Jít tam nebo jinam. Takových možností je. Svoboda je skvělá, ale mnohdy až moc složitá. Nikdo vám s rozhodováním nepomůže.

V rozvojové části světa takovéto nicotnosti úplně neřeší. Jsou rádi, že mají kde bydlet, co jíst a nikdo je za nic nepopotahuje.

U nás je život v podstatě pohoda. Lidé mají hromadu volného času, mohou si dělat, co chtějí a nimrat se pro mnohé „v hloupostech“. Pod těmito svobodami a volným časem vznikají nejrůznější myšlenky.

Třetí pohlaví? Co to je?

Ona je otázka, co tím pojmem „pohlaví“ myslíme. Zda myslíme to fyzické anebo to psychické.

Pokud se zaměříme na to fyzické, tělesné, tak to není až tak složité, jsou dvě - muž a žena. Velmi výjimečně se stává, že se narodí jedinec s nejasným pohlavím, což je způsobeno nestandardní genetickou výbavou. Něco je zkrátka v těle jinak.

Pokud se zaměříme na pohlaví psychické (rod), je to složitější. Ve valné většině případů se toto psychické pohlaví shoduje s pohlavím tělesným. Stále tu tedy máme pohlaví dvě, muže a ženu.

V pár případech se stává, že vnější a vnitřní stav se neshoduje. Cesta k tomuto poznání je dlouhá a náročná a stojí velké množství odvahy a pochopení sama sebe. V současném propojeném světě, kde lidé sdílí příběhy mezi sebou, je mnohem snazší touto cestou projít. Výsledkem této cesty je ale opět zpravidla včlenění se do dvou existujících škatulek muže a ženy.

Kde tedy máme to třetí pohlaví, nebo to 63., o kterém se všude možně mluví?

Gender

Pro rozklíčování onoho tajemství se nám tu objeví pojem „gender“, který označuje společenskou identitu jedince, neboli co si daný jedinec o sobě myslí, že je, a jak se chce, aby se k němu okolí chovalo.

Je to hrozně komplikované a při studiu této problematiky se mi vaří mozek. Kdybych se touto stránkou věci zabývala v pubertě, asi by se ze mě stal medvídek mýval.

Genderová identita

Genderových identit může být řada, zde je to jádro pudla.

Otázka genderu je v současnosti módní, výrazné téma, které hýbe společností a je až uměle zdůrazňováno. Lidé pak docházejí k názoru, že se týká valné většiny populace.

Transgender, nebinární. Je to opravdu tak důležité téma, které se dotýká nás všech? Až tak že musíme řešit neutrální oslovení a neutrální toalety?

Opravdu?

Opravdu je v každé škole někdo nebinární nebo trans? Do jaké míry je to opravdová podstata jedince a do jaké jen přisvojené přesvědčení z okolí v průběhu hledání svého místa na světě?

Pro každého člověka by mělo být hlavní žít především spokojený život, kdy přijme sám sebe takového, jaký je. Ale měl by být tolerantní a chápavý ke svému okolí. Musí si být vědom toho, že každý má právo na osobní názor, který nemusí zrovna odpovídat jeho pohledu na svět. A není to hned diskriminace.

Právo vyjádřit osobní názor je důležité, pokud není vědomě založen na lžích.

Já mám názor takový, že je normální být obyčejným mužem nebo ženou. Je normální najít si partnera. Je normální vychovávat s ním děti s ohledem na jejich pohlaví a směrovat je do života v určité roli (nenásilně, dávat dobrý příklad).

A podle mě není normální být neutrálního pohlaví a svým menšinovým pohledem se snažit změnit svět. Tyto lidi toleruji, ale nemyslím si, že by se jim měl celý svět přizpůsobovat. Oni jsou v menšině, tudíž by se oni měli přizpůsobit většině, ne naopak. V demokracii také rozhoduje většina, nebo se mýlím?

Respektuji je, ale oni by měli respektovat i mě a to, že je nechápu.

zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz