Článek
V současném světě západního ražení, jak nás krásně nálepkuje ruská strana světa, se řeší z pohledu základních lidských potřeb nesmysly. Společnost se nestará o to, aby všichni měli co jíst a kde spát, ale řeší, kolik druhů toalet má kde být a jak se máme oslovovat. Věci, které jsou z pohledu existence úplně malicherné.
Západní liberální svět je v úpadku, neví co se sebou. Všichni mají svobodu, mohou si dělat v podstatě co chtějí a nemají pevně dané místo v životě, jako to vždycky v minulosti bylo. Mají takových možností, až neví, jak si s tím poradit.
„Kam patřím, co mám dělat?“ toť otázka současnosti.
Jakou školu vybrat, jakou práci si vybrat, kam jet, kam nejet, založit rodinu nebo ne. Jít tam nebo jinam. Takových možností je. Svoboda je skvělá, ale mnohdy až moc náročná. Nikdo vám s rozhodováním nepomůže.
V nesvobodě, kdy máte pevně daný život už při narození, takovéhle nicotnosti úplně neřešíte. Jste rádi, že máte kde bydlet a co jíst.
U nás mají lidé až příliš volného času, mohou si dělat, co chtějí a nimrat se v hloupostech. Nevědí, kam patří a to je ničí. Hledají se a nenachází.
Pod těmito svobodami vznikají i myšlenky na nějaké to třetí pohlaví. TO.
Dle mého nedůležitého názoru nejsou tito lidé třetí pohlaví, ale mají obyčejný psychický problém. Místo dumání nad tím, co vlastně jsou, by si raději měli najít správného psychologa, který by jim s hledáním sebe sama a svého sebevědomí pomohl. Neumět se zařadit do základní životní škatulky muže nebo ženy vypovídá o celkovém problému zařadit se do společnosti a mít problém se svou existencí.
Naopak proti transgender lidem nemám vůbec nic. A za nějaké další pohlaví je nepovažuji. Tito lidé se do společnosti zařadit chtějí, ale mají problém v nesouladu těla a duše. To vevnitř zkrátka chce něco jiného než odpovídá vnější škatulce. Translidé si nepotřebují hrát na nějaké třetí pohlaví, chtějí být obyčejní i když ti opační. Myslím si, že to je vcelku pochopitelné i pro většinovou společnost řídící se heslem „Ať si každý dělá, co chce, pokud je takto spojený.“
Myslet si o sobě ale něco úplně jiného, třeba že jsem nějaké TO, je prostě divné a ukazuje to na pochroumanou psychiku jedince. Pokud přistoupímě na hru, že je někdo něco jiného, přivede to ještě větší chaos do života obyčejných lidí a zejména děti v pubertě, které už tak hledají své místo v životě, to budou mít ještě těžší. Odmítání se začlenit do společnosti přináší jen další a další potíže.
Každý potřebuje vědět, kam patří, je to alespoň nějaká jistota v životě.
