Článek
Morální zásady - věc, která za minulého režimu ve veřejném prostoru a politice téměř neexistovala. Úplatky, rozkrádání státu ve velkém, bezpečnostní složky státu přizvukující vládnoucí straně a šlapající po opozičních myšlenkách. Morálka? Co to je a k čemu je to dobrý?
Tak nějak si představuji současný stav společnosti v Rusku. Aneb čím více na východ, tím víc veřejných peněz mizí v kapsách pár vybraných jedinců vládní garnitury a ostatní s tím nemohou vůbec nic dělat, jen se dívat a šoupat tiše nohama.
Toto úchvatné fungování společnosti u nás opět přichází do módy. Ne, že by se to ve větší či menší míře nedělo stále, ale nebylo to až tak do očí bijící. Podvodníci se se svými záměry veřejně nepyšnili a nebylo to celé tak očividné.
Nyní přichází ta nová lepší doba. Kradení bude oficiální českou vládní doktrínou.
Do čela státu usedne velmi pravděpodobně trestně stíhaný dotační podvodník obklopený dalšími až směšně absurdními postavičkami, kterým morálka vůbec nic neříká.
Aneb vrána k vráně sedá.
Konečně přijde ten Babiš a bude líp!
To je pravda, ale bude lépe jen pro něj a pár dalších vyvolených.
A co na to Češi? Ti to kvitují, proto si ho také zvolili, ne?
Upřímně, já Andreje Babiše nemám ani trochu ráda. Není to nic osobního. Jednoduše nemám ráda lidi, kterým morálka nic neříká.
V politice by měla platit presumpce viny a dotčení zákonodárci by měli okamžitě svou pozici ve veřejném prostoru opustit. Ale to by současní politici museli mít v sobě zakotvené alespoň základní morální hodnoty.
Holt, nová doba.
