Článek
Přiznejme si to, ve státních sférách je hromada nesmyslů, které nějak vznikly, nějak se zavedly a nějak fungují. O jejich existenci se ví, ale nikdo s tím vlastně nic moc nedělá. Místo vzniku nějakého lepšího řešení se buď řeší něco jiného a nebo se vytváří ještě horší kočkopes.
Státní správa dojíždí na střídání vlád bez jakéhokoli společného vidění budoucnosti, společného cíle. Co jeden zavede, druhý zruší. Co jeden vyřeší, druhý překope k absurditě. Každý u koryta chce mít nějaké viditelné zásluhy, aby ho voliči znovu zvolili, a je mu v konečném důsledků úplně jedno, že tím poškozuje nás všechny a zejména kazí budoucnost dalším generacím.
Proto si umím celkem živě představit vznik nového ministerstva. A mohlo by se na něj klidně přetvořit nějaké stávající, ať ušetříme, že.
Chce to Ministerstvo pro odstranění nesmyslů.
Toto ministerstvo by se zodpovídalo veřejnosti a mělo za úkol třídit a zpracovávat připomínky od obyčejných lidí. Komunikovalo by s naštvanými frustrovanými lidmi a předávalo by jejich občas i chytré připomínky dále k řešení. Každý občan naší krásné země by tak mohl mít alespoň pocit, že si může někde normálně postěžovat a nemusí zrovna chodit do lampárny, nebo se vyřvat do lesa.
Kupříkladu. Školáček by přišel domů ze školy a hrozně by ho štvalo, proč se sáhodlouze učí nějaké nesmyslné neandrtálce, když moderních dějin se možná ani nedočká. Sedl by odpoledne k počítači a napsal by svou výtku na ministerstvo. Nějaký úředníček by si to přečetl a třeba by usoudil, že na tom asi fakt něco bude a předal by tuto připomínku na ministerstvo školství. Odtamtud by Pepíčkovi za čas odepsali, že děkují za tip a že změna vyučovacích osnov se už chystá, třebas.
Nebo by se ozval nějaký naštvaný doktor, kterého děsně štve něco úplně nesmyslného, co musí neustále někde vyplňovat. Napsal by svou věcnou připomínku a po čase by na ni dostal odpověď z ministerstva zdravotnictví, že se už něco připravuje.
Nebo kdyby byl Franta v hospodě totálně naprdlý na Českou poštu, že mu dodala už xtou zásilku až po x týdnech, sepsal by svou srdceryvnou kritiku a hle - třeba by se s tou Českou poštou začalo opravdu konečně něco dít.
Všichni tito občané by měli mít alespoň pocit, že se mají na koho obrátit a nemusí být frustrovaní, že je nikdo neslyší a že jsou všem jejich problémy ukradené.
Stát, vláda, úřady i státní podniky mají sloužit lidem k tomu, aby se nám všem dobře žilo. Nemají sloužit jen velepodnikatelům a politikům jako třeba nějakému hrabáčovi. Mají být efektivně fungující, pro lidi. Úřady mají pomáhat těm, kteří to opravdu potřebují a neprudit ty, co o to nestojí.
Stát by se měl zajímat hlavně o to, co lidí trápí a co by bylo dobré pořešit, podpořit. Reagovat na opravdové potřeby svých obyvatel. Skrz toto nové ministerstvo by to bylo možné.
Jako si firmy váží svých zákazníků, měla by si vláda a politici vážit svých spoluobčanů. Chovat se k nim s respektem, úctou. Jsme to přeci my, kteří je platí.
Ministerstvo pro odstranění nesmyslů by se prokousávalo připomínkami a posílalo by je dál na ostatní ministerstva, které mají danou věc ve své gesci. Na základě různých průzkumů veřejného mínění a názorů opravdových odborníků by se odstraňování nesmyslů převádělo do praxe.
Komunikace s lidmi o jejich problémech a hledání společného řešení, to tu setsakramentsky chybí. Jedině komunikace může zakopávat ty rozorané příkopy, které se nám tu tak množí.
Komunikace skrz neprostupné hranice mezi obyčejnými lidmi a politiky. Společné rozpravy nad možnými zlepšeními. Ne jen trapné debaty před volbami plné předvolebních žvástů a planých slibů, které vlastně vůbec nic neznamenají.
A teď si už konečně tedy sedněme a řešme to, co nás pálí. Spolupracujme s odborníky a vařme společnou polévku, která bude po chuti všem, nebo z ní minimálně nikdo nebude zvracet.
Zvonec, šťastný konec.
