Článek
„Milý deníčku, dneska na mě zase byli všichni zlí.“
I tak může pro někoho začínat zápis do deníku. Proč ne. Postěžuje si a bude mu líp.
Psaní deníku je skvělá věc pro všechny věkové kategorie. Když se dítko naučí psát a začne si psát deníček, má to řadu výhod. Procvičuje si techniku psaní, procvičuje si formulaci myšlenek, zlepšuje si slovní zásobu, může si beztrestně postěžovat třeba na celý svět a hlavně si vytváří úžasný zdroj vzpomínek. Kroniku sebe sama.
Moje psaní deníku začalo ve třetí třídě, na jaře roku 2000, prostě, je to už celkem dlouho. Začala jsem si psát deník, protože nám ve škole ukazovali školní kroniku. Příšlo mi to jako skvělý nápad. Zaznamenávat si události, co se mi dějí a co se děje kolem mě ve světě. Udělat si svou vlastní kroniku, co kdyby v budoucnu vynalezli stroj času, já se mohla vrátit a hned bych díky tomu věděla, co se zrovna v tuhle dobu dělo. Třeba co jsem měla k obědu, to jsem zaznamenávala velmi poctivě…
Deník jsem si poctivě psala do maturity. Zaznamenávala jsem si dovolené, výlety, ale i každodenní starosti se školou a vším možným. Byla to pro mě terapie, jak ze sebe dostat všechny zážitky, někomu se vykecat a nikoho přitom neotravovat.
Po maturitě přišla na řadu vysoká škola a už se mi všude má A4 bichlička nechtěla tahat. Založila jsem si blog Kookyho výlevna. Vylévala jsem si v ní, jak jsem chtěla, nikdo mi nic neříkal, nikdo mě nemoralizoval a hloupě neradil, jak jsem to cítila, tak jsem psala a bylo mi úplně jedno, že to nikdo nečte. Internetový deníček, záznam mého vysokoškolského studia. Když si ho zpětně prohlížím, říkám si, jak je skvěle psaný, jak je autentický, na nic si nehraje. Pokud chcete, máte Google.
Po vysoké škole a nástupu do práce jsem na psaní blogu nějak rezignovala a byla to asi docela chyba. Ani v psaní deníku jsem nepokračovala, měla jsem jiné zájmy. Sem tam jsem si něco někam zapsala, ale jen občas. Asi zase budu muset něco začít psát. Svět mě občas deptá, rodina mě deptá a tak různě všechno, normálka.
Před nějakým pátkem jsem narazila na nový projekt Seznamu. Je supr, mít prostor psát, ať už pro lidi, nebo jen pro sebe. Jestli se článek zrovna editorovi bude líbit a nebo ne a někam ho zařadí? A není to jedno? Pro peníze to dělat nemíním. Jsem ráda, že svými výlevy můžu někoho oslovit a někoho třeba ponouknout k zamyšlení. Pokecat si v diskuzích s někým s jiným názorem na věc rozšiřuje obzory.
Ale to jsem se dostala svým proudem myšlenek někam jinam. Zpět k tématu deníku.
Psát si deník, je krásná věc. Hlavně proto, že vám po x letech dovolí vrátit se do doby, kdy jste byli jiní. Dovolí vám užít si sílu minulého okamžiku a to za to stojí.
Téma deníku a uchovávání autenticity okamžiku přivedlo třeba úžasnou dokumentaristku Helenu Třeštíkovou k tomu, co dělá. Buďte také tak trošku sami Helenou Třeštíkovou a piště si deník. Je to fajn.
