Článek
Život za minulého režimu byl v mnoha ohledech jednodušší. O tom, co z nás bude, kde budeme pracovat, co můžeme říkat a co ne, rozhodovali jiní. Člověk se nemusel zodpovídat sám sobě, neměl svobodu si řídit své životní kroky. Velký bratr vše dirigoval, Strana určovala, kam pojedete na dovolenou, co bude v obchodech, kde budete bydlet. Lidé si jenom hráli na to, že vydělávají peníze, které mohou utrácet za velmi omezené množství zboží. Jak šťastný každý byl, když sehnal banány, maso nebo snad toaletní papír.
V dnešní době je to velmi úsměvné, a i přesto jsou tu tací, kteří by život za minulého režimu uvítali. Vzpomínky na časy minulé se po 35 letech proměnily ve sluncem zalitý sentiment, stejně tak jako ty na První republiku, která sluncem zalitá také rozhodně nebyla.
Svoboda není jen něco krásného, ale přináší i tíhu zodpovědnosti, kterou nést je náročné. Svoboda je hlavní silou demokracie ale i její slabostí.
S rokem 1989 k nám přišlo velké očekávání, očekávání blahobytu, který nás sám zaplaví, aniž bychom k tomu přiložili ruku k dílu. Přišla divoká 90. léta a s tím až nesmyslné rozdávání státního majetku.
Nadšení začátku 90. let se začalo kalit až se zkalilo úplně. Proměnilo se ve frustraci. Nemáme tak skvělý život jako jsme si vysnili a vybájili. Iluze bohatství pro všechny mnohé ve společnosti pokořila a uvedla do depresí.
Lidé u nás se v současnosti mají dobře, ale nevidí to. Žijí ve snech, které se neplní. Berou si půjčky, aby se těch snů dotkli a pak se diví, že se zadlužují a padají do dluhových pastí, protože na splátky nemají. Chtějí si žít nad poměry, chtějí si žít jako na tom bohatém Západě, ale zapomínají se koukat i na Východ, na ten chudý a ubohý východ, kde většina obyvatel v blahobytu rozhodně nežije. Opravdu se máme až tak špatně?
Jak krásně a rychle se zapomíná na vše špatné, co se v minulosti stalo, zůstávají jen ty hezké vzpomínky. Netýká se to jen vzpomínek na minulý režim, ale všeho v lidském životě. To ošklivé po čase bledne. Jak lehce a rychle se přivyká tomu hezkému.
Život za minulého režimu jsem nezažila, znám ho jen z vyprávění, ale to neznamená, že na něj nemohu mít vlastní názor a nemohu si vytvořit vlastní obrázek. To by v podstatě už jen málokdo mohl mít názor třeba na druhou světovou válku, protože ji osobně nezažil.
To nejdůležitější, co si odnáším ze všech těch výpovědí o životě před revolucí, je to, že to byl život ve strachu a nespravedlnosti. Žijeme dnes ve strachu? Bojíme se, že se kvůli našim názorům dostaneme do křížku se zákonem? Že se kvůli nějakému posudku ententýka nedostanou naše děti na školu, kam chtějí? Že nás vyhodí z práce? Že nás odvlečou na výslech a do pracovního tábora?
Totalitní režim ovládá své obyvatele strachem. A na strach a nedůvěru ke svému okolí i ke známým a přátelům se asi rychle zapomíná, pokud v tom člověk už nežije.
Kdo si myslí, že Rusko nebo snad Severní Korea je zemí zaslíbenou, měl by tam jet a život tam si vyzkoušet. Ne, já tam nebyla a nechystám se tam. Nepotřebuji zažít ten strach na vlastní kůži. Strach cokoli říct, když se vám něco nelíbí. Protože za názor, obyčejný názor, se tam popravuje. Tomu se říká totalita, nesvoboda. To jsme tu měli také. Strach komukoli věřit, i svým přátelům.
Kdo říká, že žijeme dnes v totalitě, lže a uráží všechny oběti totality.
A co je tedy lepší? Demokracie? Totalitní režim?
„V tomto hříšném a žalostném světě se zkoušely a budou zkoušet mnohé způsoby vlády. Nikdo nepředstírá, že demokracie je dokonalá nebo samospasitelná. Říká se dokonce, že demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme vyzkoušeli.“ Winston Churchill
Pro mě na to existuje jednoznačná odpověď. Ve strachu bych žít nechtěla. Totalitní režim je skvělý jen pro ty nahoře, ale strachu a paranoie se ani oni nevyhnou.
V současnosti se začíná projevovat krize demokracie. Názory na fungování světa se v jednotlivých demokratických státech začínají štěpit. Země se nechávají nahlodávat trolly z východu, kteří se díky sociálním sítím mohou velmi snadno infiltrovat do společnosti a ovlivnit její názory. To je ta velká slabina demokracie, neumí se účinně bránit lžím. Svoboda slova je svatá.
Proč to samé neudělá Západ na Východě? Proč se Západ neinfiltruje na Východ, proč tam nešíří zase své pohledy na svět? Protože to nejde. Vše protistátní se na Východě trestá, blokuje.
Asi je čas na to mít odvahu a zavést cenzuru na lži. Demokracie bez ní nepřežije.
A co říci závěrem?
Každá doba má to své, v každé době se najde něco lepšího, něco horšího, ale celkově byl minulý režim už ze své podstaty prohnilý a snít o něm jako o něčem lepším je prohnilé taktéž. O demokracii je potřeba pečovat a chránit ji, nic lepšího zatím totiž nikdo nevymyslel.
reakce na:
