Článek
V 90.tých letech jsem sloužil u Helmuta Gaensela jako bodyguard.Ve volných chvílích jsem peohlížel různé obrazové a textové dokumenty z jeho archivu.Narazil jsem na zprávu z polských novin, kde se uvádělo o příjezdu vlaku do Týnce nad Sázavou 5.května 1945.Vlak dodojel do nádraží,a do připravených 3 nákladních aut vojáci skladali bedny velikosti rakví.Odjeli přes Krusičany směrem na Nesvačily.Tam ale nedojeli, tam už rachtily pásy sovětských tanků.Tady dáme STOP.Před pár lety jsem hovořil se svým kamarádem z Vaclavic /netušil jsem, že zanedlouho zemře/ a ten začal vyprávět možné poračování tohoto příběhu.Jako děti v koci války běhaly po okolí a sbíraly vojenské artefakty, pohozené prchajícím werhmachtem.Ve stodole si pak ukazovali hoši různé metály a sbírku dále rozšiřovali.Při hledání se dostali až na místo, o které jde.Zaslechli zvuky blížících se aut a tak zalezli mezi stromy na vyvyšenině naproti zrícenině starého hrádku.Na místo přijela tři auta a němečtí vojáci začali skládat prý velké bedny pod hradební zeď.Následně celou zeď odstřelili.Když se zcedl prach, zbyla tam jenom hromada sutě.Takže žádné složité konspirace o štolách a podobně.Už prostě nebyl asi čas.Vozy zmizely, na vše se zapomělo a tento příběh čeká na dokončení......Antonín Donda
