Článek
Sen předsedy parlamentu
Předseda parlamentu se ze sna usmíval, protože to byl zprvu opravdu krásný sen. Navštívil ho sám svatý Václav a gratuloval k politice, kterou předvádí. „Milý! Ty jsi tak pročeský, až je tě v čele českého parlamentu škoda. Ty jsi měl zamířit výš, nejvíce by ti příslušela role generálního tajemníka Organizace spojených národů, kterou by jsi následně rozpustil jako zbytečnou, abys ušetřil lidstvu peníze.“
Předseda parlamentu se vrtěl blahem a najednou se mu zdálo, že to není svaty Václav, ale svatý Jiří, patron Ruska. „Odejdi do Ruska, nejlépe na Sibiř, tam je tvoje místo,“ šeptal mu patron velké země sedě na koni s kopím zabíjejícím hydry NATO a Evropskou unii.
To se předsedovi parlamentu líbilo až na to stěhování na Sibiř. Slyšel sám sebe, jak odpovídá: „Vždyť já tady v české zemi pro vaši zemi mohu vykonat víc než kdesi na Sibiři mezi vlky a lišejníky.“
Zdálo se mu, že mu svatý Jiří poklepal uznale na rameno, pochválil mu, dal mu svůj řád a kopím dál protínal obě hydry, které se ne a ne nechat definitivně zabít.
Pak se předsedovi parlamentu zdálo, že letí do nebe. Přiletěla pro něj okřídlená Volha, kdy usedl na zadní sedadlo a odletěl vstříc světlejším zítřkům. Nebe si představoval tak, že už tam nejsou žádní oponenti, že všichni bratry jsou a politické oponentní stvůry se smaží v pekle.
Ale ouha! V nebi stáli vedle svatého Petra zástupci členů ODS, Pirátů, KDU-ČSL a v neposlední řadě Starostů. Ti všichni se na nově přilétavšího dívali s odporem a křičeli jeden po druhém: „Zhyň, ty zmetku!“
„Copak nejsem po smrti?“ optal se předseda parlamentu a rozhodl se, než být v tak nepřátelském nebi, to radši poletí do pekla. Všichni oponenti nohou společnou tohoto nebožáka vykopli a on padal a padal, až se ocitl v pekle.
Zprvu se mu tam líbilo, jen do té doby, než se ho Lucifer zeptal, jestli chce plakat nebo skřípat zuby. Předseda parlamentu si vybral skřípění zubů a tu ho dva ďáblíci chytli v podpaždí a chodili do kotle s názvem SPD. Předseda parlamentu naposledy vystrčil hlavu z kotle a čelo se mu orosilo. Všichni topiči byli ukrajinské národnosti.
V tom se ten nebohý muž vzbudil. Chvíli hleděl do stropu a myslí mu běželo, že by svoji rétoriku přece jen měl zmírnit, ale nakonec si řekl: „Vždyť to byl jen sen.“ Jenže, kdoví…
