Článek
děkuji Ti za zaslanou literaturu a pár slov o tom, jak se Ti daří. Vždycky si k tomu uvařím čaj a pustím si New Orleans jazz. Mám prostě rád rituály. A ve škole bych se bez nich jako učitel asi ani neobešel. Dětem (i mně) rámcují školní život a kotví je na nejistých cestách, kde by se mohly ztratit. Je v nich jakási pohoda, pocit kontroly, prožitek jistoty, zpomalení a soustředění. Ráno si posedět na koberci, vtipy, specifické způsoby pozdravu, pravidelné rozloučení… Varoval bych ale před tím, aby se z rituálů staly rutiny. Některé rutiny jsou samozřejmě důležité a fungují. Ale platí to jen tehdy, pokud nezpůsobují, že každá vyučovací hodina je stejná, má stejné části, stejné emoce, stejné začátky a stejné konce a bez ohledu (i s ohledem) na cíle vlastně i očekávané výsledky. Typicky je to například stále stejný scénář hodiny, používání stále stejné metody výuky, předvídatelné vyvolávání a podobně. Taková výuka vede k pasivitě, nepřekvapí, je nebarevná, neohromí a většinou úspěšně uspí. Těším se na Tvé další postřehy ze školy.
Ámos s Tebou
