Článek
bylo příjemné se opět náhodně potkat. Vždycky je co probrat a vždycky je na to méně času, než by bylo potřeba. Musím se Ti při této příležitosti dodatečně přiznat, že v poslední době trochu zanedbávám piano. Snad se přiznání i v těchto časech počítá jako polehčující okolnost. Ale jinak z Tvých lekcí žiji dodnes. A nejen hudebně.
Pamatuješ, jak jsem si jednou na hodině pletl klapky, prsty, noty a vůbec všechno a nebyl jsem s to zahrát jedinou skladbu bez chyby, a jak jsem tak z toho byl nesvůj, postěžoval jsem si, že doma mi to šlo dobře? Usmála ses tím svým laskavým způsobem a řekla mi: Ve sprše každý Pavarotti. No páni, ten rozbřesk, náhlé hluboké duchovní prozření! Pochopitelně. Víš, tohle se mi už tolikrát hodilo. Naposledy minulý týden, kdy mi maminka jednoho mého žáka vysvětlovala, že nechápe, jak je možné, že jejich Martin ten test na násobení pokazil, když mu to přece doma tak hezky šlo a nedělal žádné chyby. Tvůj geniální příměr o tenoru v koupelně zafungoval jako vždy. Nevymyslel bych lepší způsob, jak jí říct, že to není nutně relevantní, co říct, aby si nemyslela, že já si myslím, že si vymýšlí. Dotyčná se usmála, dodala něco v tom smyslu, že v obývacím pokoji každý Pythagoras, a odešla s chápajícím úsměvem a ve shodě s tím, co jsem jí poradil na domácí přípravu. Dodatečně Ti tímto po letech děkuji za užitečnou lekci.
Ámos s Tebou
