Článek
Zachraňte jen ty blonďaté a modrooké, ostatní zabít. I tak vypadaly čistky SS
Když Adolf Hitler převzal moc, začal svůj sen o „tisícileté říši“ budovat na chorobné představě, že svět patří jen jedné „nadřazené“ rase. Blonďaté vlasy, modré oči, vysoká postava – to byly znaky, které nacistická propaganda vyzdvihovala jako ideál „árijce“. Všichni ostatní byli podle nich méněcenní, bez práva na život.
Jednotky SS, vycvičené v absolutní poslušnosti a fanatické víře v nacistickou ideologii, se staly hlavní pěstí režimu při provádění etnických čistek. Jejich zásahy byly rychlé, brutální a promyšlené. Příkaz „zachraňte jen ty blonďaté a modrooké“ nebyl prázdnou větou – skutečně rozhodoval o tom, kdo bude ještě ten den odvlečen k popravě nebo do koncentračního tábora, a kdo bude „ponechán naživu“, často jen proto, aby byl později germanizován.
První velká vlna násilí se zvedla už v září 1939, kdy nacisté napadli Polsko. SS spolu s jednotkami Einsatzgruppen – mobilními popravčími komandami – postupovaly v závěsu za Wehrmachtem a „čistily“ obsazená území. Terčem byli Židé, Romové, polští duchovní, odbojáři a kdokoli, kdo neodpovídal nacistickým představám o „čisté krvi“. Vesnice byly obklíčeny, lidé shromážděni na náměstích, a tam se rozhodovalo. Ti, kdo vypadali „dostatečně árijsky“, byli někdy odděleni – ostatní čekal transport nebo smrt na místě.
Tyto „výběry“ byly nelidské divadlo, při němž šlo o život během několika minut. Důstojníci SS, často doprovázeni lékaři nebo „rasovými experty“, procházeli mezi vystrašenými rodinami a rozhodovali o jejich osudu jen na základě vzhledu. Děti s blond vlasy a modrýma očima mohly být násilně odebrány rodičům a poslány k převýchově do německých rodin. Ti ostatní mizeli za ostnatými dráty táborů nebo padali k zemi pod dávkami z kulometů.
První velitelé těchto čistících operací například Reinhard Heydrich či Heinrich Himmler – byli architekty celého plánu. Heydrich, přezdívaný „Pražský kat“, měl na starosti koordinaci Einsatzgruppen a vypracoval systematické postupy, jak rychle „zpracovat“ obsazená území. Himmler jako šéf SS a gestapa dohlížel na to, aby ideologické cíle byly naplněny do posledního detailu, a to i za cenu masového vraždění.
Čistky SS nebyly chaotickým násilím, ale přesně řízeným procesem, jehož cílem bylo vymýtit celé národy a kultury. Nacisté snili o světě, kde bude každý člověk splňovat jejich „rasový standard“. V praxi to znamenalo, že obrovské množství lidí bylo odsouzeno k smrti jen kvůli barvě vlasů, očí nebo původu, který si sami nevybrali.
Z původní představy o „ochraně árijské rasy“ se rychle stala mašina na smrt. Miliony životů byly zničeny dřív, než se stihly narodit další generace, a za vším stálo přesvědčení, že jen vybraní mají právo žít. SS při svých čistkách neznaly slitování – za sebou nechávaly spálené vesnice, osiřelé děti a ticho, které zůstalo tam, kde dřív žily celé komunity.
A právě proto je nutné tyto příběhy vyprávět znovu a znovu. Aby si svět pamatoval, kam až může dojít posedlost „čistotou“ a nenávist k jinakosti. Protože za větou „zachraňte jen ty blonďaté a modrooké“ se skrývá jedna z nejtemnějších kapitol lidských dějin.
