Co přinesli Muslimové do Evropy?

V sedmém století po zrození islámu se nové náboženství rychle rozšířilo z Arabského poloostrova a zasáhlo velkou část Blízkého východu i severní Afriky. Z tamtéž oblasti pak vyrůstala síla, která se obracela i na západ — do Evropy. Pod vládou chalífátu Umajjovců (v prvních staletích islámu) došlo k postupnému pronikání arabských a berberských vojsk do jižní Evropy. Například v roce 711 vstoupily muslimské síly na Pyrenejský poloostrov a založily základ pro tzv. al-Andalus.
Tento vstup znamenal nejen vojenskou změnu, ale i kulturní: na Pyrenejském poloostrově a v některých středomořských oblastech vznikaly muslimské státy či emiráty, kde docházelo k intenzivnímu kontaktu arabské, berberské a evropské kultury.
Z této éry také pochází některé architektonické, vědecké a kulturní vlivy, které islám přinesl do Evropy — což bude rozvedeno níže.

Ve středověku, zejména od 8. do 15. století, se evropské oblasti pod vlivem islámu rozšířily dále. Například v jižní Itálii, na Sicílii, na Maltě či v některých středomořských lokalitách působili muslimští vládci.

Zvláště výrazné bylo působení v oblastech napojených na Osman­skou říši (Ottomanská říše) v jihovýchodní Evropě — balkánské státy jako Bosna a Hercegovina, Albánie či Kosovo měly dlouhodobě významné muslimské populace.
Současně v této historické fázi docházelo k významnému přenosu vědomostí: arabští učenci uchovávali a rozvíjeli poznatky z antické řecké filozofie, matematiky, astronomie a lékařství, které se prostřednictvím překladů dostávaly zpět do Evropy. Například knihy Aristotela a dalších byly arabsky zpracovány a pak přeloženy do latiny.
V architektuře a umění se objevovaly nové prvky – lomené oblouky, arabesky, minarety a další motivy, které ovlivnily regiony, kde muslimské stavby vznikly či kde byl islám přítomen. Tím vznikalo v Evropě prostředí, v němž docházelo ke kulturní a technologické výměně.
V té době se také z Muslimského světa šířily znalosti v oblasti lékařství – například systematické studium lidského těla, operační postupy či lékařské texty přeložené nebo adaptované v Muslimském světě následně ovlivňovaly Evropu. (Viz překlady antických děl a arabská medicína).

Právě díky těmto kulturním a vědeckým přínosům hovoří někteří historikové o tom, že islám sehrál klíčovou roli při „tažení“ Evropy z tzv. temného středověku k renesanci.

Od 15. a 16. století se situace měnila: některé muslimské státy byly vytlačeny z Evropy (např. Reconquista na Pyrenejském poloostrově), územní moc muslimských říší na kontinentu postupně slábla.
V novověku a moderní době pak dochází k dalším změnám – migraci, dobrým i obtížným integračním procesům, proměně muslimských komunit, ale také k napětí pohledů na identitu, náboženství, kulturu a státní příslušnost. Například ve Francii, Německu či Velké Británii muslimské komunity rostly a jejich postavení ve společnosti se stalo významným tématem.
V Německu například podle údajů muslimská populace vzrostla mezi lety 2010 a 2016 z 3,3 milionů na téměř 5 milionů.
Celkově lze říci, že historie islámu v Evropě není jen příběhem vojenských vstupů a dobytí, ale i kontinuální kulturní výměny, adaptace, přenosu znalostí a civilizačních prvků, které formovaly evropskou civilizaci.

Muslimové do Evropy přinesli významné pokroky v několika oblastech:

V moderní době, zejména od roku 2010, se počet muslimů v Evropě změnil výrazně díky migraci. Podle analýzy od Pew Research Center mezi lety 2010 a 2016 přišlo do Evropy odhadovaně zhruba 7 milionů migrantů, z tohoto počtu bylo zhruba 3,7 milionů muslimů a 3,3 milionů nemuslimů.

Růst muslimské populace v Evropě má demografické aspekty: například v jedné stu­dii vychá­zí, že muslimové v Evropě jsou ve větší míře mladší než průměrné evropské populace — podíl osob mladších 15 let je větší, střední věk je nižší.
Migrace tedy znamenala nové výzvy pro integraci, společenské soužití, vzdělávání, zaměstnání ­– a také pro politiku, kulturní identitu a bezpečnostní otázky. Například v analýze z GlobeSec se upozorňuje, že mezi kategoriemi trestné činnosti (jako kyber­kriminalita, drogové sítě, ekonomická kriminalita) bývá často zmiňována v souvislosti s migrací.
Jedna studie z Německa ukázala, že prudší nárůst migrantů v určitém regionu byl spojen s 10,4% nárůstem násilné kriminality – většinou mladých mužů migrantů.
Tyto údaje samozřejmě neříkají vše – integrace, socioekonomické faktory, lokalita, vzdělání a podmínky hrají obrovskou roli. Přesto je nutné uznat, že migrace tvoří celek současného obrazu muslimské přítomnosti v Evropě.

Téma radikálního islámu a terorismu v Evropě má bohužel své stránky i ve zmínce o zločinech inspirovaných ideologií či náboženstvím. Například článek „Islámský džihád v Evropě“ upozorňuje, že po roce 2014 došlo k nárůstu teroristických útoků tzv. „islámským motivem“ (jako jsou útoky skupinami typu Islámský stát či Al‑Káida).
Mezi nejvýznamnější patří například útoky v Madridu v roce 2004 (vlaky) nebo v Londýně v roce 2005. 
Tato problematika přinesla posílené bezpečnostní opatření v řadě evropských zemí a vedla ke značnému veřejnému a politickému zájmu o integrační politiku muslimských komunit. Nicméně je nutné zdůraznit, že většina muslimů v Evropě nemá s terorismem nic společného a je třeba odlišovat masové zobecňování od konkrétních extrémních případů. Anebo o tom pouze nevíme a nemáme vědět?

Kromě ideologicky motivovaných činů se v Evropě objevují také trestné činy spáchané migranty či potomky migrantů, které nemusí mít náboženský motiv. Například studie upozorňuje, že u migrantů z určitých skupin byla vyšší pravděpodobnost spáchání násilné kriminality než u domácí populace, včetně mladých mužů mezi 14 a 30 roky. Další analýza zmiňuje, že u migrantů je vyšší podíl trestné činnosti spojen s paděláním dokumentů, porušením pravidel pobytu, krádežemi či ekonomickou kriminalitou.
Je ovšem důležité uvést, že příčiny často spočívají ve složitých faktorech: sociální vyloučení, nedostatek zaměstnání, jazyková bariéra, kulturní rozdíly, segregace, a nikoliv automaticky v náboženské příslušnosti.

Dnes čelí země Evropy řadě otázek spojených s muslimskou přítomností:

Příběh islámu v Evropě je bohatý: od vojenských a politických událostí, přes kulturní a vědecké přínosy minulosti, po komplexní situaci dneška s výzvami i příležitostmi. Zatímco minulost ukazuje na významné vzájemné ovlivnění – včetně přínosů pro matematiku, astronomii, lékařství, architekturu, umění a kulturní obohacení – současnost upozorňuje na nutnost otevřeného, přemýšlivého a citlivého přístupu k migračním proudům, integraci, bezpečnosti a mezikulturnímu dialogu.
Evropa stojí před úkolem, jak zajistit, aby muslimské komunity byly plnohodnotnou součástí společnosti, aniž by došlo k segregaci či vyloučení, a zároveň aby se uchovaly základní společenské hodnoty – jako respekt k právům, vzdělání, svobodě a odpovědnosti. Z historické perspektivy lze říci, že Evropě již v minulosti islám přinesl mnoho do oblasti vědy, kultury a civilizace — a že budoucnost může být obdobně obohacující, pokud se budeme snažit konstruktivně čelit výzvám a využívat příležitostí. Anebo naopak velkou zkázou pro Evropu a její původní obyvatestvo?