Článek
Když se evoluční výsledky vydají jiným směrem
Charles Darwin by se pravděpodobně chytal za hlavu. Darwinova cena, neoficiální „ocenění“ pro jedince, kteří se vlastním přičiněním připravili o možnost předat své geny dál, totiž dokonale ilustruje, že evoluce někdy nepotřebuje miliony let. Stačí jeden špatný nápad, trocha alkoholu, nulová sebereflexe a neochvějná víra ve vlastní neporazitelnost.
Smyslem Darwinovy ceny není oslavovat smrt ani zesměšňovat tragédie. Jde o sarkastické memento. O varování zabalené do černého humoru, které říká: přemýšlej, než něco uděláš. Protože příroda chyby neodpouští – a lidská hloupost je mnohdy rychlejší než pud sebezáchovy.
Charles Darwin
Co je vlastně Darwinova cena
Darwinova cena vznikla v 90. letech jako internetový fenomén. Zpočátku šlo o kolující e-maily s bizarními historkami, později o oficiální web, knihy i mediální pozornost. Základní podmínky jsou jednoduché: kandidát musí zemřít nebo se stát trvale neplodným v důsledku vlastního extrémně nerozumného jednání. A ano, musí jít o dospělého člověka, který byl při smyslech.
Nejde tedy o nehody způsobené nešťastnou shodou okolností. Jde o příběhy, kde rozum zjevně odešel na dovolenou. Často navždy.
Hloupé nápady, které se staly osudnými
Společným jmenovatelem většiny „laureátů“ je přesvědčení, že „mně se to stát nemůže“. Lidé testující výbušniny doma v garáži. Muži, kteří chtěli dokázat svou mužnost střelbou do neprůstřelné vesty – zatímco ji měli oblečenou. Milovníci adrenalinu, kteří si spletli odvahu s ignorací fyzikálních zákonů.
Opakují se motivy alkoholu, potřeby se předvést, sázky, výzvy a nepochopitelná víra v to, že gravitace, tlak nebo elektřina udělají výjimku. Neudělaly. Nikdy.
A pak jsou tu příběhy tak absurdní, že by zněly jako špatný vtip, kdyby neskončily smrtí. Lidé, kteří se snažili opravit elektrické vedení bez vypnutí proudu. Ti, kteří lezli do klecí se zvířaty, aby si udělali selfie. Nebo jedinci, kteří si chtěli „jen na chvíli“ vyzkoušet, jaké to je skočit z výšky bez jištění.
Smích, který zamrzne na rtech
Darwinova cena balancuje na tenké hraně mezi humorem a mrazivým uvědoměním. Smějeme se, protože absurdita je někdy neodolatelná. Zároveň ale cítíme neklid. Protože si uvědomujeme, že hranice mezi „hloupým nápadem“ a tragédií je tenká. A že každý z nás někdy udělal něco, co zpětně hodnotí jako neuvěřitelně nerozumné.
Rozdíl je jen v tom, že my stále žijeme.
Proč nás tyto příběhy tak fascinují
Darwinovy ceny fungují jako moderní mýty. Vyprávění, která mají morální podtext. Upozorňují na lidskou pýchu, na potřebu dokazovat si něco za každou cenu, na ignorování varování a rad odborníků. Fascinují nás, protože ukazují extrémní podobu chování, které v menší míře známe všichni.
Zároveň nás uklidňují. Ujišťují nás, že my sami bychom přece nikdy nebyli tak hloupí. Což je možná nejnebezpečnější myšlenka ze všech.
Hloupá smrt jako společenské zrcadlo
Darwinova cena není jen o jednotlivcích. Je i obrazem doby. S rozvojem technologií, sociálních sítí a honby za pozorností přibývá riskantních situací, kde lidé podceňují následky. Touha po virálním videu, po obdivu nebo uznání dokáže potlačit základní instinkty.
A tak Darwinova cena nepřímo klade otázku: kam až jsme ochotni zajít, abychom byli vidět? A co všechno jsme schopni riskovat, abychom dokázali, že nejsme obyčejní?
Evoluce bez sentimentu
Příroda je neúprosná. Nehodnotí úmysly, nesoudí motivace. Funguje na základě následků. Darwinova cena tento princip jen převádí do lidské řeči, s notnou dávkou cynismu. Připomíná, že přežití není samozřejmost a že inteligence není jen schopnost řešit problémy, ale také schopnost se jim vyhnout.
Možná právě proto tyto příběhy kolují už desítky let. Jsou varováním podaným sarkastickým humorem pro upoutání pozornosti. Mementem, že zdravý rozum je pořád tou nejdůležitější výbavou, kterou máme.
Co si z Darwinovy ceny odnést
Nejde o výsměch mrtvým. Jde o lekci pro živé. Darwinova cena nám připomíná, že hraní si s nebezpečím není hrdinství, ale často jen forma sebedestrukce. Že odmítání reality, fyziky a základní logiky má své důsledky. A že evoluce, jakkoli pomalá a trpělivá, někdy pracuje překvapivě rychle.
A možná je to nakonec celé jen o jediné otázce, kterou bychom si měli položit dřív, než uděláme další „skvělý nápad“: stojí mi to za to?
