Kouření se praktikovalo už 2000 let př. n. l., tehdy věřili že má léčivé účinky

Když se řekne cigareta, většina lidí si dnes vybaví drobný bílý váleček, krabičku s varováním a typický závan kouře, který provází už celé generace. Kouření cigaret je dnes často spojováno s rizikem a nemocemi, ale pokud se ohlédneme zpět, zjistíme, že tabák měl původně zcela jiný význam. Byl posvátný, léčivý, magický. A jeho cesta z prastarých rituálů až k modernímu masovému průmyslu je příběhem, který odráží lidské slabosti, vynalézavost i byznysovou kreativitu.

První záznamy o používání tabáku se objevují dávno před tím, než Evropané vůbec tušili, že existuje nějaký nový kontinent. Indiánské kmeny v Severní a Jižní Americe pěstovaly tabák už dva tisíce let před naším letopočtem. Nekouřily jej však proto, aby se uvolnily po práci nebo aby si zkrátily dlouhou chvíli. Tabák byl součástí náboženských obřadů a léčebných praktik. Kouř stoupající k nebi symbolizoval spojení s duchy a bohy, měl moc očišťovat a přinášet vize. Lidé jej žvýkali, šňupali i pálili v ohni. Už tehdy tedy kouř nebyl jen kouřem, ale prostředkem komunikace s vyšší mocí.

Když v roce 1492 připlul Kryštof Kolumbus k americkým břehům, čekala na něj kromě zlata, exotických rostlin a neznámých zvířat také zvláštní rostlina, kterou domorodci nabízeli hostům. Šlo právě o tabák. Evropané nejprve koukali poněkud nedůvěřivě na dýmky plné sušených listů, ale brzy je zvědavost přemohla. A když poprvé vtáhli kouř do plic, začala nová kapitola lidských dějin. Tabák se stal kuriozitou, módní lahůdkou, která si rychle získala oblibu na šlechtických dvorech. Ve Španělsku a Portugalsku byl považován za exotickou rostlinu se zázračnými účinky a rozšířil se postupně po celé Evropě.

Zpočátku se kouřil hlavně v dýmkách. Doutníky a po nich cigarety přišly až později. Tabák se také šňupal a žvýkal. Každá společenská vrstva si našla svůj způsob – bohatí pánové šňupali drahé směsi z elegantních tabatěrek, obyčejní lidé pálili sušené listy v dýmkách a na venkově se tabák žvýkal při práci. Byl to fenomén, který se rozšířil od dvorních komnat až po zaprášené hospody.

Cigareta, jak ji známe dnes, se zrodila vlastně náhodou. Na Pyrenejském poloostrově v 17. století chudí lidé začali balit zbytky tabáku do kousků papíru. Nebyl to luxusní doutník, ale dostupná, rychlá a levná forma kouření. Vojáci, kteří se s tímto zvykem setkali během napoleonských válek, přinesli nápad do Francie. Paříž se tak stala prvním velkým evropským centrem ruční výroby cigaret. Přesto cigareta zůstávala dlouho ve stínu doutníku, který měl větší prestiž.

Zlom přišel až v 19. století, kdy se v Americe zrodil moderní tabákový průmysl. Do té doby se cigarety vyráběly ručně, což bylo pomalé a drahé. Vše změnil vynález Jamesa Alberta Bonsacka – stroj, který dokázal vyrobit přes sto tisíc cigaret denně. Psal se rok 1880 a svět byl najednou jiný. Najednou se cigarety staly dostupné téměř všem. Nešlo už o výsadu vojáků nebo levnou náhražku doutníků. Byly produktem, který se dal masově vyrábět a prodávat.

Jako první využil Bonsackův stroj naplno podnikatel James Buchanan Duke. Ten vsadil na agresivní reklamu, nízké ceny a rychlou expanzi. Jeho firma W. Duke, Sons & Co. brzy ovládla americký trh a později vytvořila gigant jménem American Tobacco Company. Monopol, který se stal symbolem průmyslového kouření.

Zatímco Amerika zažívala cigaretovou revoluci, Evropa nezůstávala pozadu. Britská firma W.D. & H.O. Wills začala s výrobou cigaret v 80. letech 19. století a postupně se stala jedním z největších hráčů. Roku 1901 vznikla Imperial Tobacco Company, která spojila několik velkých výrobců a dominovala britskému trhu. Ve stejné době se v Osmanské říši pěstoval vyhlášený orientální tabák, který dodával cigaretám specifickou chuť a vůni. Značky z Turecka a Balkánu byly v Evropě vysoce ceněny a považovány za luxusní zboží.

První polovina 20. století byla érou, kdy cigarety získaly obrovskou popularitu. Reklamy lákaly ženy i muže, hollywoodské filmy dělaly z cigarety symbol elegance, dobrodružství a smyslnosti. Vojáci v obou světových válkách dostávali cigarety jako součást přídělů. Kouření bylo prakticky všude – v kinech, na letištích, v restauracích i v kancelářích. Zdálo se, že cigareta je věčná a neohrožená.

Jenže s rostoucí spotřebou přišla i tvrdá fakta. Už v 50. letech začaly první studie ukazovat, že kouření není nevinný společenský zvyk. Vědci prokázali souvislost mezi cigaretami a rakovinou plic. V 60. letech musely tabákové společnosti čelit prvnímu regulačnímu tlaku a na krabičkách se objevila varování před zdravotními riziky. Přesto popularita cigaret neklesla okamžitě – reklamy byly nadále lákavé, značky měly obrovskou moc a kouření bylo hluboce zakořeněno ve společnosti.

Teprve v druhé polovině 20. století začaly vládní zákazy a omezení měnit situaci. Zákaz reklamy, zákaz kouření na veřejných místech, varovné nápisy a obrázky – to vše postupně formovalo nové vnímání cigaret. V 90. letech se kouření stalo spíše problémem než módou.

A dnes? Cigarety stále existují, ale jejich pozice se změnila. Z kdysi elegantního symbolu se stal často stigmatizovaný zlozvyk. Kuřáci se přesouvají na vyhrazená místa, reklama je zakázaná a krabičky se staly spíše odstrašujícími. Na scénu vstoupily e-cigarety, zahřívaný tabák a různé alternativy, které mají působit jako méně škodlivé. Zda skutečně změní budoucnost kouření, ukáže až čas.

Příběh cigaret je fascinující nejen proto, že jde o historii jedné komodity, ale hlavně proto, že odráží naši vlastní historii. Lidé odjakživa hledali způsoby, jak se uvolnit, spojit s něčím vyšším, zapomenout na starosti nebo se jednoduše odlišit. Cigarety tuto potřebu naplnily, ať už v rituálním kouři šamanů, ve vojenských zákopech nebo na stříbrném plátně.

Dnes už víme, že jejich kouzlo mělo vysokou cenu. Přesto se nelze ubránit určitému respektu k cestě, kterou tabák urazil. Od posvátné rostliny k masové spotřebě, od šamanského dýmu k varovnému nápisu na krabičce.

Historie cigaret je příběhem o nás, o našich touhách, slabostech i vynalézavosti. Ať už kouříme, nebo ne, patří neoddělitelně k moderním dějinám lidstva.

Zdroje: