Článek
Tim Friede je Američan, mechanik a nadšenec do hadů, který se stal fenoménem – mužem, jenž se sám imunizoval proti hadím jedům. Zní to jako příběh z komiksu nebo filmové zápletky, ale je to skutečnost. Už od dětství ho fascinovali hadi. Když mu bylo pět let, kousla ho obyčejná užovka. Nebylo to životu nebezpečné, ale zážitek ho poznamenal. Od té doby hledal hady v přírodě a brzy si pořídil prvního plaza domů.
V mládí měl jiné plány. Chtěl se stát vojákem, ale při výcviku si zlomil kotník a z armády musel odejít. Zkoušel různá povolání – myl okna na výškových budovách, pracoval na stavbách nebo jako mechanik. Ale hlavní vášní zůstávali hadi. Ve třiceti letech se zapsal do kurzu, kde se učil, jak bezpečně získávat jed z hadů, štírů a pavouků. A právě tehdy se rozhodl udělat něco, co by většina lidí označila za šílenství – začal si hadí jed sám vpichovat do těla v malých dávkách.
V roce 2000 si pořídil prvního jedovatého hada, měděhlavce, a postupně přidával další. V jednu dobu měl ve sklepě více než šedesát jedovatých hadů. Jeho cílem bylo jediné – vybudovat si odolnost, která by ho ochránila před smrtí v případě nečekaného uštknutí. Zní to jako šílená záliba, ale Friede věřil, že jeho pokus má větší smysl.
Brzy přišel okamžik, který ho málem stál život. V září 2001, jen den po útocích na newyorská Dvojčata, ho při dojení jedu kousla egyptská kobra a o několik hodin později ještě kobra monoklová. Ochrnula mu část těla, upadl do kómatu a čtyři dny bojoval o život. Pro většinu lidí by to byl konec experimentu. On se však rozhodl, že dosáhne takové imunity, aby dokázal přežít i vícenásobné uštknutí bez nutnosti protijedu.
Začal se sám učit imunologii, četl odborné knihy a vědecké články. Postupně provedl více než osm set injekcí hadího jedu a nechal se skutečně uštknout zhruba dvousetkrát. Byly to extrémně jedovaté druhy – mamby, taipani, kobry, zmije. Vystavoval se obrovskému riziku: kolapsům, anafylaktickým šokům i ztrátám vědomí. Přesto pokračoval dál.
Jeho příběh neunikl médiím. Objevil se v časopisech, dokumentech i televizních pořadech, například v sérii Stan Lee’s Superhumans. Na internetu publikoval videa, kde se nechával kousnout mambou nebo si píchal jed přímo do paže. Tyto záběry mu přinesly pozornost i kritiku – pro jedny byl odvážlivec, pro druhé blázen hazardující se životem.
Experimenty ovlivnily i jeho osobní život. S manželkou a dětmi se nakonec rozešel, protože jeho posedlost hady a neustálé riskování rozbilo rodinné soužití. Přestěhoval se na venkov do Wisconsinu, kde žil mezi terárii a někdy přespával ve stanu na zahradě.
Friede ale od začátku tvrdil, že jeho cílem není jen exhibice. Věřil, že jeho tělo může přispět k vývoji univerzálního protijedu, který by zachraňoval životy tam, kde lidé často umírají, protože protijed není dostupný. Dlouho narážel na nezájem vědecké obce, až v roce 2017 přišel zlom. Imunolog Jacob Glanville se o něm dozvěděl a nabídl spolupráci. Friede poskytl svou krev, ve které byly přítomny protilátky proti různým hadím jedům.
Výzkum přinesl výsledky. V roce 2025 vědecký časopis Cell zveřejnil studii, podle níž kombinace protilátek z Friedovy krve a látky varespladib dokáže neutralizovat většinu testovaných hadích jedů. Byl to obrovský krok směrem k univerzálnímu protijedu.
Dnes už se Friede nenechává kousat ani si nepíchá jed. Poslední zaznamenané uštknutí prodělal v roce 2018 a s aktivními experimenty skončil. Místo toho pracuje ve společnosti Centivax, kde působí jako ředitel herpetologického oddělení a pomáhá posouvat výzkum dál.
Jeho příběh je fascinující směsí odvahy, posedlosti a vědeckého přínosu. Jedni v něm vidí hrdinu, který riskoval vlastní život, aby pomohl ostatním. Jiní ho považují za hazardéra, který si ničil zdraví. Pravda je někde uprostřed. Friede ukázal, že i jednotlivci mimo oficiální vědecké kruhy mohou přispět k výzkumu, pokud mají dostatek odhodlání – a také ochoty podstupovat rizika, která by většina lidí nikdy nepřijala.
Když se ohlédneme za jeho životem, je jasné, že Tim Friede není jen kuriózní postavička z internetu. Je to muž, který vlastní kůži proměnil v laboratoř. Díky tomu dnes existuje naděje, že v budoucnu nebude smrtící uštknutí hadem znamenat neodvratný rozsudek smrti. A i když se už do rizika nepouští, jeho jméno navždy zůstane spojeno s odvahou a posedlostí, která se stala součástí vědy.
