Článek
Muž, který se nechával kousat jedovatými hady, inspiroval vědce k vytvoření protilátky snů
Každý rok si hadí uštknutí vyžádá kolem 100 tisíc lidských životů a nespočet dalších lidí zanechá s trvalými následky – od zničených tkání až po amputace. Moderní medicína má sice k dispozici protilátky, ty jsou ale většinou vysoce specializované. Na každý druh hada je potřeba vlastní přípravek, což je logisticky i finančně noční můra, zejména v zemích, kde jsou podobné zásahy nejvíce potřeba.
Jenže pak se objevil Tim Friede, amatérský chovatel hadů, který si vysloužil přezdívku „dobrovolný pokusný králík“. Zatímco většina lidí se jedovatým plazům raději vyhne, on udělal pravý opak: nechal se jimi opakovaně kousnout. A to tak často, že jeho tělo si postupně vybudovalo odolnost vůči jedům, které by jinak byly smrtelné.
Friede se inspiroval starověkými legendami o králi Mithridatovi, který si měl zvyknout na jed tím, že ho konzumoval v malých dávkách. Podobně i on začal s mikroskopickými injekcemi zředěného jedu, až se nakonec dostal k čistým dávkám přímo od hadů. Tvrdí, že za čtyři měsíce takového „tréninku“ si tělo vypěstovalo neuvěřitelnou imunitu, kterou pak stačilo jen udržovat.
Výsledek? Více než 650 imunizací, přes 200 kousnutí a nespočet hodin strávených s kamerou v ruce, když na YouTube předváděl, že přežije i jed kobry nebo černé mamby.
Od šíleného experimentu k vědeckému průlomu
Když se o něm dozvěděli vědci ze společnosti Centivax, viděli v něm jedinečnou příležitost. Friedeho krev obsahovala protilátky, jaké jinde neexistovaly. Vědci je začali zkoumat a postupně objevili, že mezi různými hadími jedy přece jen existují společné slabiny.
Z toho vznikla protilátka LNX-D09, která dokázala ochránit laboratorní myši před šesti druhy smrtelně jedovatých hadů. Když se spojila s malou molekulou zvanou varespladib, ochrana se rozšířila na devět druhů. A nakonec, přidáním ještě jedné protilátky ze stejného „Friedeho arzenálu“, se dosáhlo téměř zázračného výsledku: plné ochrany proti 13 druhům hadů, a částečné i proti dalším.
A nejde o jen tak ledajaké druhy – mluvíme o kobrách, taipanech, mořských hadech i nechvalně známé černé mambě.
Naděje i výzvy
Samozřejmě, od laboratorních myší k pacientům v reálném světě vede dlouhá cesta. Klinické testy jsou nesmírně nákladné a složité. Přesto se vědcům podařilo něco, co bylo ještě nedávno považováno za nemožné – vytvořit základ jedné univerzální protilátky proti celé skupině hadů.
Zatím jde jen o tzv. elapidy – tedy hady s převážně neurotoxickým jedem. Viperidi, jako třeba zmije, kombinují různé druhy toxinů, a tak proti nim bude třeba vyvinout úplně jiné řešení. Ale pokud by se podařilo vytvořit dvě širokospektrální protilátky – jednu proti elapidům, druhou proti zmijím – mohly by i malé venkovské kliniky mít na skladě dostatečnou obranu pro většinu případů.
„Nedělejte to doma“
Dr. Jacob Glanville, vedoucí výzkumu, zdůrazňuje: „Nikdo by se neměl snažit zopakovat to, co Tim Friede udělal. To byla jedinečná, neopakovatelná zkušenost.“
A právě v tom je možná celé kouzlo tohoto příběhu. Jeden nadšenec, který se rozhodl obětovat vlastní tělo ve jménu zvláštní vášně, nakonec inspiroval vědce k objevu, jenž může zachránit desetitisíce životů ročně.
